Světem hýbe Galwayská výzva, další krok v boji proti ageismu
Ilustrační foto: pinterest.com

Světem hýbe Galwayská výzva, další krok v boji proti ageismu

4. 8. 2020

Senioři potřebují ochránit před pandemií koronaviru, proto je zavřeme a zakážeme jim vycházet. Tak uvažuje mnoho lidí. Jenže ti, kterých se to týká, mají málo možností vyjádřit svůj názor, přání, rozhodnout se sami, jak situaci řešit. Dobro pácháné na starých lidech tak ve skutečnosti často není dobrem. Poukazuje na to dokument s názvem Galwayská výzva.

Podepsala ji řada osobností z celého světa. Jedná se o lidi vlivné, mocné, vzdělané, ale také o lidi naprosto neznámé. Jedno mají společné. Zajímá je život starých lidí, pracují s nimi, přemýšlejí nad nimi, respektují je, naslouchají jim. A tak jim došlo, že většina seniorů je nyní v době pandemie zastrčena do škatulky: jste staří, ohrožení, tudíž nevycházejte, však my vás ochráníme za každou cenu, abyste neumřeli.

„Mám pocit, že jsem se dostal do pozice zvířete v ZOO. Zavřeli mě, zakázali mi vycházet, pravidelně mě krmili a utěšovali. Stal jsem se takovým bezmocným mazlíčkem,“ říká jednaosmdesátiletý Josef, který žije v jednom ostravském domově pro seniory. Počátky pandemie zvládal skvěle. „Chápal jsem, že je průšvih, že je třeba se chránit. Jenže když jsem dva týdny nesměl vyjít z pokoje, začal jsem to zvládat hůř. Žádal jsem, abych mohl aspoň na chvíli na zahradu, ale personál se netvářil nadšeně. Nakonec jsem si to vyřval, ale mohl jsem jen dvacet minut chodit na prostoru čtyři krát čtyři metry. Jako vězeň. Dcera a vnučka mi neustále volaly, že nemám prudit, že mám poslouchat pokyny pečovatelů. Poslouchal jsem, ale po dvou měsících to bylo k nevydržení. Nejhorší na tom bylo, že se nás nikdo neptal, co si myslíme, co chceme. Když jsme projevili nějaký názor, všichni ještě byli uražení a říkali: tak my vás chráníme a vy nám za to nejste vděční,“ vypráví.

„Chceme upozornit na nebezpečí věkové diskriminace v kontextu mimořádných opatření a jejich  nežádoucích vedlejších dopadů, případně neobratných vyjádření. Zdravotní ohrožení, nouzový stav a návazná opatření mají dlouhodobé důsledky. Ty poznamenají společnost a změní obecné povědomí o tom, kdo je starý a co je to stáří, i po ústupu pandemie. Buďme proto uvážliví,“ uvedl Kieran Walsh, ředitel irského centra pro sociální gerontologii z Národní univerzity v Galway. Dokument nazvaný Galwayská výzva poukazuje na případy, kdy snaha pomáhat seniorům někdy přerostla v bizarní případy, které lidem vyššího věku život spíše komplikovaly. A tato výzva se setkala s obrovským ohlasem u odborné i laické veřejnosti.

Jde o to, že ve snaze ochránit ohrožené skupiny obyvatel, byl každý, komu je nad pětašedesát let, automaticky zahrnut do škatulky senior. „Chtěla jsem pomáhat, nosit sousedům nákupy, ale ve společnosti, která pomoc organizovala, mi řekli, že když je mi pětašedesát, nesmím. Že mám zůstat doma a nevycházet,“ vypráví Dana, pětašedesátnice, která řídí firmu s dvaceti zaměstnanci, o víkendu slézá beskydské vrchy, každý den cvičí jógu a jezdí do práce dvacet kilometrů na kole. Lékaři označují její zdravotní stav a kondici za takovou, jakou by měli mít čtyřicetileté ženy. „Jenže já najednou kvůli datu v rodném listu byla stará babička, ohrožená stařenka, která neměla právo vycházet, natož něco dělat,“ říká se smíchem Dana.

Autoři Galwayské výzvy uvádějí: „Omezme v médiích i pokynech úřadů užívání vágního pojmu senior. Nezbavujme se potenciálu části populace jen proto, že je starší než orientační kalendářní hranice, která se nekryje s osobní realitou. Nemá to odborné opodstatnění, je to psychosociálně ponižující a nepřijatelné z hlediska lidských práv. Pokud si lidé, patřičně vybavení a poučení, bez ohledu na věk přejí zapojit se do dobrovolnictví, neponižujme je odmítáním pro přestárlost. Případná omezující, ale i zvýhodňující doporučení by se měla týkat konkrétních limitujících okolností. Těmi u dospělé populace pouhý věk není a být nemůže. Ani závažné zdravotní komplikace koronavirové infekce nesouvisejí s věkem jako takovým. Jde o špatný zdravotní stav, o podvýživu, o vyčerpanost, závažné choroby a možná některé léky, bez ohledu na věk.“ Ve výzvě stojí například i toto: „Nemocemi oslabení lidé nechť se těší ochraně, ohleduplnosti, podpůrnému zájmu. Stejně významná jako společenská angažovanost starších lidí, kteří se cítí zdraví a zdatní, je podpora a ochrana těch, kteří jsou méně vybaveni odahou, zdatností, jsou křehcí a v potřebují pomoc druhých, ovšem opět bez ohledu na věk.“

Je to dokument sympatický, který společnosti naznačuje, že není dobré lidi škatulkovat, ať už je důvodem toho škatulkování cokoli. A také naznačuje, že i sebelépe míněná snaha pomoci by se vždy měla řídit tím, co si vlastně ten, komu je pomoc určena, přeje, představuje, žádá, co potřebuje.

Je jasné, že svět se s pandemií bude potýkat i v dalších měsících, možná letech. Někteří lidé se už nyní děsí toho, že se vrátí drastická opatření z jara letošního roku. Že třeba zůstanou týdny či měsíce zavřeni v domovech pro seniory či jiných sociálních zařízeních, nebudou se moct vidět s příbuznými, nebudou moct vycházet ven. Jiní se obávají, že budou omezeni na svých právech jen proto, že jim je nad šedesát pět let a to je někým stanovená hranice, od které se už něco nesmí. Zkrátka, hranice, kdy je člověk považován za starého, přestože je často v lepší kondici než lidé o deset, dvacet let mladší.

„Pořád jsem slyšela, že to vše dělají pro naše dobro. Jenže, víte, když je vám osmdesát jako mně, chcete si užít každý den. Každý den chci slyšet zpívat ptáky, cítit sluneční paprsky, povídat si se sousedkami. Nechci sedět zavřená v malém pokojíku a nesmět jít ani na chodbu. To raději na ten virus umřu. Na co mám čekat? Proč si prodlužovat život, když to není život? Už jsme si s mou spolubydlící dělaly legraci. Vždycky jsme otevřely okno a volaly jsme: Koronáči, pojď si pro nás,“ říká dvaaosmdesátiletá Alžběta, která žije v jednom domově pro seniory.

Originální text výzvy si můžete přečíst na tomto místě. Český překlad výzvy najdete zde. Virtuální podpis k výzvě v českém jazyce můžete připojit zde.

stárnutí
Hodnocení:
(4.5 b. / 25 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Ján Zábranský
Paní Řezáčová, napsala stě: vírus je fakt. Je jen na mně jak si s vírem poradím. Odmítám, aby mi někdo bránil volně dýchat a vyhrožoval represi.
Hana Řezáčová
Paní Caklová, kdyby nebyla opatření jaká byla (zavřené školy, restaurace, provozovny, omezené vycházení atd. atd.), tak by jistě zemřely tisíce lidí, možná desetitisíce (viz jiné státy). Ti, co zemřeli, jak se teď s oblibou říká - s covidem - , by tady, nebýt infekce, ještě byli - třeba rok, dva, i daleko více ( s vysokým tlakem či diabetem se s léky žije celkem v pohodě léta). Nikdo nikoho nestraší, virus je fakt, to si nikdo nevymyslel ( nebo, že by si to vymysleli po celém světě?).
Jitka Caklová
Říká se "Kdyby byly v ...... ryby ............." , ale kdyby byl koronavirus skutečně tak nebezpečný, jak nám je předkládáno, tak už by vymřelo půl republiky. Zatím na koronavirus u nás nezemřel ani jeden člověk a skuteční odborníci nedostanou slovo. Jak je možné, že v první vlně nechutného divadla mohla šít roušky, omlouvám se, kdejaká bába z čehokoliv a v přípravě na "druhou vlnu", bez výběrového řízení, certifikace a Bůh ví čeho ještě, nelze. Je to všechno bohapusté strašení, ale lidi, kteří strachu podlehli lituji, ale neodsuzuji. Už aby ta nafouknutá bublina praskla.
Jarmila Svěrkotová
Vůči starým lidem nařízení ,že musí zůstat v izolaci někde v Domově bylo maximálně sprosté,necitlivé,nelidské a likvidační. A to pod rouškou-My vás přeci chráníme,my to s vámi myslíme dobře.To určitě.Hnus.To nejhorší,co může někdo udělat starému člověku je ho izolovat......
Elena Valeriánová
PS: ta úvodní fotka je přímo hrozná.
Věra Halátová
Úmysl protikoronavirových opatření byl, doufám, dobrý. Kdyby žádná opatření nenastala a někdo z občanů, kteří žijí v domovech důchodců, byl nakažen a následně předčasně zemřel, vyvolalo by to také ohlas veřejného mínění a kritiku těch, kteří žádná opatření neudělali. Je blbost rozdělovat lidi na seniory a neseniory, ovšem protikoronavirová opatření bych viděla jako ohled k těm starším, když se epidemiologové obávali právě toho, že starší lidé jsou zranitelnější. Na jedné straně si mnozí starší lidé vynucují respekt, úctu a ohled a na druhé straně je to uráží. Tak, jako mne nemůže urazit to, že mně v tramvaji někdo pustí sednout, tak mne nemůže urážet to, že se dozvím, že jsem ve svém věku náchylnější k nemocem a v době pandemie je můj život více ohrožen, než život šestnáctileté. Galwayskou výzvu jsem četla. Ale že by hýbala světem?
Jarmila Komberec Jakubcová
Také připojuji svůj podpis pod petici. Naštěstí v době koronavirové krize jsem mohla z domova pracovat, počítač se mi naštěstí nezaviroval, chodila jsem si nakupovat i když by mi syn se snachou určitě nenechali hladovět, chodila jsem obden s kamarádkami a vybavena rouškou na procházky z NW holemi, Jsem svéprávná a rozhoduji si sama za sebe. Dodržovala jsem nařízení ohledně rozestupů a ve volném čase i šila roušky.
Ján Zábranský
Vytvoriť z ludí v pozdnom veku novú typovú skupinu tzv. ohrozených ludí je ich surovou degradáciou.
judita lišková
Bohužel, všechna opatření, aby se chránili senioři, se v některých směrech zvrhla v maskovanou šikanu. Lidem nad 65 se doporučovalo radši nevycházet...jako kdyby ten, komu je 64, ještě nebyl snad považován za zranitelného. A co mnohem mladší lidé s různými chorobami, omezeními, Těch jakoby se to netýkalo, ač občas to mezi řečí zaznělo, mluvilo se převážně o lidech 65 a více. Taky se nenechám strašit, dbám na to, na co musím, jsem zodpovědná a opatrná, nejsem debilní, abych byla skrze věk pořád zapikolovaná doma v bytě, případně na zahradě. Občas člověk někam musí, kde to nikdo jiný za něho nevyřídí. A proč se nechat obsluhovat a dirigovat, když nejsem o nic horší, než někdo v padesáti či dokonce mladší. V každé věkové skupině se najdou lidi, kteří jsou sobci, neznají odpovědnost, okolí je nezajímá, koukají jen na sebe. Paušalizovat se ale nedá a vyčleňování lidí podle věku taky ne. A je jedno, že my staří máme různá zdravotní omezení a nákaza může být fatální, ale to neznamená, že v mladším věku by se nám to nestalo. Uzavírání se doma, odstup od lidí, osamělost jsou hrozné...když si to člověk vybere sám, může mu to třeba i vyhovovat, ale nařizovat to? Někdy si dokonce říkám, že ta starost o naše zdraví zní až farizejsky, a jestli nejde taky o to, abychom moc nepřekáželi.
Danka Rotyková
Milé pisatelky, souhlasím s vámi a dnes už se nenechám tak zastrašit, jako na jaře. Budu dodržovat všechna nařízení, ale ven chci jít každý den, abych ještě cítila, že žiju. Potřebuji to stejně jako dýchání. I tak musíme být rádi za novou zkušenost. Mějte se všichni fajn.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?