Světem hýbe Galwayská výzva, další krok v boji proti ageismu

Paní Řezáčová, napsala stě: vírus je fakt. Je jen na mně jak si s vírem poradím. Odmítám, aby mi někdo bránil volně dýchat a vyhrožoval represi.

Paní Caklová, kdyby nebyla opatření jaká byla (zavřené školy, restaurace, provozovny, omezené vycházení atd. atd.), tak by jistě zemřely tisíce lidí, možná desetitisíce (viz jiné státy). Ti, co zemřeli, jak se teď s oblibou říká - s covidem - , by tady, nebýt infekce, ještě byli - třeba rok, dva, i daleko více ( s vysokým tlakem či diabetem se s léky žije celkem v pohodě léta). Nikdo nikoho nestraší, virus je fakt, to si nikdo nevymyslel ( nebo, že by si to vymysleli po celém světě?).

Říká se "Kdyby byly v ...... ryby ............." , ale kdyby byl koronavirus skutečně tak nebezpečný, jak nám je předkládáno, tak už by vymřelo půl republiky. Zatím na koronavirus u nás nezemřel ani jeden člověk a skuteční odborníci nedostanou slovo. Jak je možné, že v první vlně nechutného divadla mohla šít roušky, omlouvám se, kdejaká bába z čehokoliv a v přípravě na "druhou vlnu", bez výběrového řízení, certifikace a Bůh ví čeho ještě, nelze. Je to všechno bohapusté strašení, ale lidi, kteří strachu podlehli lituji, ale neodsuzuji. Už aby ta nafouknutá bublina praskla.

Vůči starým lidem nařízení ,že musí zůstat v izolaci někde v Domově bylo maximálně sprosté,necitlivé,nelidské a likvidační. A to pod rouškou-My vás přeci chráníme,my to s vámi myslíme dobře.To určitě.Hnus.To nejhorší,co může někdo udělat starému člověku je ho izolovat......

PS: ta úvodní fotka je přímo hrozná.

Úmysl protikoronavirových opatření byl, doufám, dobrý. Kdyby žádná opatření nenastala a někdo z občanů, kteří žijí v domovech důchodců, byl nakažen a následně předčasně zemřel, vyvolalo by to také ohlas veřejného mínění a kritiku těch, kteří žádná opatření neudělali. Je blbost rozdělovat lidi na seniory a neseniory, ovšem protikoronavirová opatření bych viděla jako ohled k těm starším, když se epidemiologové obávali právě toho, že starší lidé jsou zranitelnější. Na jedné straně si mnozí starší lidé vynucují respekt, úctu a ohled a na druhé straně je to uráží. Tak, jako mne nemůže urazit to, že mně v tramvaji někdo pustí sednout, tak mne nemůže urážet to, že se dozvím, že jsem ve svém věku náchylnější k nemocem a v době pandemie je můj život více ohrožen, než život šestnáctileté. Galwayskou výzvu jsem četla. Ale že by hýbala světem?

Také připojuji svůj podpis pod petici. Naštěstí v době koronavirové krize jsem mohla z domova pracovat, počítač se mi naštěstí nezaviroval, chodila jsem si nakupovat i když by mi syn se snachou určitě nenechali hladovět, chodila jsem obden s kamarádkami a vybavena rouškou na procházky z NW holemi, Jsem svéprávná a rozhoduji si sama za sebe. Dodržovala jsem nařízení ohledně rozestupů a ve volném čase i šila roušky.

Vytvoriť z ludí v pozdnom veku novú typovú skupinu tzv. ohrozených ludí je ich surovou degradáciou.

Bohužel, všechna opatření, aby se chránili senioři, se v některých směrech zvrhla v maskovanou šikanu. Lidem nad 65 se doporučovalo radši nevycházet...jako kdyby ten, komu je 64, ještě nebyl snad považován za zranitelného. A co mnohem mladší lidé s různými chorobami, omezeními, Těch jakoby se to netýkalo, ač občas to mezi řečí zaznělo, mluvilo se převážně o lidech 65 a více. Taky se nenechám strašit, dbám na to, na co musím, jsem zodpovědná a opatrná, nejsem debilní, abych byla skrze věk pořád zapikolovaná doma v bytě, případně na zahradě. Občas člověk někam musí, kde to nikdo jiný za něho nevyřídí. A proč se nechat obsluhovat a dirigovat, když nejsem o nic horší, než někdo v padesáti či dokonce mladší. V každé věkové skupině se najdou lidi, kteří jsou sobci, neznají odpovědnost, okolí je nezajímá, koukají jen na sebe. Paušalizovat se ale nedá a vyčleňování lidí podle věku taky ne. A je jedno, že my staří máme různá zdravotní omezení a nákaza může být fatální, ale to neznamená, že v mladším věku by se nám to nestalo. Uzavírání se doma, odstup od lidí, osamělost jsou hrozné...když si to člověk vybere sám, může mu to třeba i vyhovovat, ale nařizovat to? Někdy si dokonce říkám, že ta starost o naše zdraví zní až farizejsky, a jestli nejde taky o to, abychom moc nepřekáželi.

Milé pisatelky, souhlasím s vámi a dnes už se nenechám tak zastrašit, jako na jaře. Budu dodržovat všechna nařízení, ale ven chci jít každý den, abych ještě cítila, že žiju. Potřebuji to stejně jako dýchání. I tak musíme být rádi za novou zkušenost. Mějte se všichni fajn.