Letošní červenec podivně probíhal,
většinou pod mrakem rychle nám ubíhal.
Než jsem otočila v kalendáři list,
mohla jsem na fotkách jako v knize číst.
Krom domů a řeky není tu nic,
tak vypadá sídliště Titanic.
S řekou Otavou, bez rostlin, zvířat a lidí,
tak moje oči barevný Hančin Písek vidí.
Sonina Večerní s dívkami u rybníku,
ta vůbec nepostrádá romantiku.
A kromě loděk u břehu, na hladině
jak na louce beránci leží líně.
Smaragd, azur, pro mnohé fotka snová,
taková je Vandina Prázdninová.
Kdekdo by se v moři smočil,
nejeden by plavně skočil.
