Ano, život běží čím dál rychleji. Je to divné, protože člověk je čím dál víc pomalejší, ale to život vůbec nezajímá. On je nastavený jinak a nedá se s tím nic dělat.
Jsou v životě chvíle, které chcete víc prožít, více si je užít, ale život vám přináší zase něco nového a bohužel i něco bolavějšího. U toho se ale zdržovat nechcete. Prostě je to život a jeho čas je neúprosný a neúplatný. Nezbyde vám, než se s tím smířit a životu se přizpůsobit.
Když je člověk mladý, tak má život trochu více pochopení a nechá vás všechny prožitky prožít lépe a jakoby pomaleji. Každý rok ale zvyšuje tempo. Vy ne, vy se zpomalujete. Někdy se i docela zastavíte a život prosviští kolem. Je to divné, protože váš život s vámi přestává spolupracovat,ale váš mozek to nechce vědět. Máte pocit, že vás život nechápe.
Snad je to tím, že vám všechno déle trvá, a než ráno vstanete z postele, obléknete se a umyjete, život už je někde vepředu. Už ho nedohoníte. On vás ale začíná šetřit a nesnaží se vás tolik překvapovat. Vy ale už přestáváte život a jeho ubíhání řešit. Stejně životní čas je relativní a začínáte si užívat každé chvilky, kterou vám život ještě dopřeje. A najednou vám život začíná utíkat pomaleji, Za ničím se už nehoníte, nepospícháte vlastně už nikam a jenom si užíváte toho života, co vám ještě zbývá a jste za to vděčni. Prostě to je život!