Jedna, dvě, tři, čtyři, pět

Krásná ukázka toho, jak se všichni postupně stáváme "závisláky" - mobil je skoro jako další člen rodiny :-)). Vzpomínám si, když jsem byla tak v 8.-9. třídě, že jsem četla, jak v blízké budoucnosti budeme mít každý svůj malý počítač, který budeme nosit při sobě třeba v hodinkách...a tam v něm budeme mít úplně všechno a budeme moci komunikovat s lidmi třeba po celé planetě...nechtělo se mi tomu tenkrát vůbec věřit, nedokázala jsem si to představit. A už to tu máme !!! Fascinuje mne, co na mobilu už dokáží docela malé děti.

Kdo občas něco nehledá ? Horší když nenajde. S mobilem je to u mě podobné, když jsem měla pevnou linku, tak jsem prozvanela, na zahradě položím někde a pak namáhám mozkové závity. Hlavně když je dobrý konec.

Podobný hledací horor už jsem zažila taky. Já bych neměla celý den stání a letěla domů co nejrychleji jako šipka, abych měla jistotu, kde ta občas zatracovaná, ale potřebná věc je.

Hezkýýý. Dneska je člověk bez mobilu jako bezruký. Taková podobná příhoda se mi stala v době, kdy mobily ještě nebyly. Podobně jako Váš otec jsem se kontroloval před odchodem z baráku. Tehdy byly pro mě předmětem doličným hodinky. Bez nich jsem z domova nevyšel. No, jednoho dne se stalo, při rychlém odchodu jsem je nechal doma. I já jsem prožil radost převelikou, když jsem je při návratu našel na místě, kde obvykle odpočívaly.

Vladislavo, mám podobný "zlozvyk" jako Váš tatínek.Když od nás po víkendu odjíždí syn s dvěma kluky (8 a 4 roky), vždycky se ptám: Máte všechno? Klíče, brýle, doklady, peněženky, a hlavně DĚTI, máte v autě DĚTI? Vždycky se u toho pěkně zasmějeme.

Vladislavo, vžila jsem se do vaší situace. I já jsem kdysi hledala a našla vcelku nový mobil pod sedačkou v autě. Oddechla jsem si jako určitě i vy. Dnes mám jiný systém a ten mi zcela vyhovuje...

Nejhůř se, pokud si vzpomínám, hledal mobil zapomenutý v depozitáři v archivu na Invalidovně. To jsme pak chodily a jedna vytáčela, jestli se telefon odněkud ozve. A on se naštěstí z jednoho zapadlého skladu ozval. Dnes už kontroluji čím dál víc, ale i tak jsem už mobil zapomněla doma. Ne, že bych se bez něj neobešla, ale nepříjemný byl ten pocit, že jsem nevěděla, kde zůstal.

Jj, těžkej život bez mobilu a kdo z nás ho někdy nehledal... A to musím po pravdě napsat, že ho někdy nevezmu do ruky, jak je den dlouhý...

Takové věci dělá člověk zcela automaticky. A někdy mohou ty automatizmy zklamat. I já jsem zažil něco podobného, když mi mobil vypadl v autě pod sedadlo.