Jedna, dvě, tři, čtyři, pět
www.pixabay.com

Jedna, dvě, tři, čtyři, pět

18. 7. 2020

Můj tatínek měl jeden zvyk, na který si pamatuji dodnes. A také se dodnes trochu stydím za to, že jsme se mu kvůli tomuto zvyku se sestrou občas smály. Bylo to v období naší puberty, kdy se nám zdálo na starší generaci nepochopitelné a směšné skoro všechno. Když tatínek odcházel z domu a už stál oblečený v předsíni, poklepal si na všechny své kapsy a přitom pronesl své zaklínadlo "jedna, dvě, tři, čtyři, pět". Pak většinou v klidu odešel, nebo si doplnil do jedné z kapes to, co mu chybělo. Kontroloval si totiž tímto způsobem všechno, co si má vzít s sebou. Klíče, peněženku, občanku, brýle a kapesník. Jak si my zralejší pamatujeme, občanka tehdy nebyla malá plastová kartička, ale malá tmavě červená knížečka s tvrdými deskami. A také bez kapesníku tatínek nikdy neodešel.

Nedávno jsem přistihla sama sebe, že před odchodem z domu hledím do své kabelky a používám úplně stejné zaklínadlo "jedna, dvě, tři, čtyři, pět". Klíče a peněženka zaujímají na mém seznamu stejná přední místa, ale na třetím se místo občanky uhnízdil mobil, nezbytná součást současného života. Prostě geny člověk nezapře, jak říkávala jedna moje bývalá kolegyně v práci.

Tento týden si užíváme s vnoučaty, která jsou s tatínkem na naší chatě. Každé ráno nakoupím, uvařím, zabalím a pak s manželem vyrážíme za nimi. Chatu máme naštěstí blízko, autem tam dorazíme za pár minut. Stejně tomu bylo i včera. Když jsme do auta naskladnili dvě tašky s jídlem a dva kanystry s vodou, s úlevou jsem usedla na sedadlo spolujezdce. Do klína mi sklouzla kabelka, kterou jsem měla přes rameno. Instinktivně jsem do ní nahlédla, ale mobil v ní nebyl. Trochu mě to zneklidnilo, byla jsem přesvědčená, že jsem si ho tam dala. Ale jistá jsem si nebyla. Domů se mi pro něj vracet nechtělo, tak jsem se rozhodla, že to bez něj prostě celý den vydržím. Zvládla jsem to v pohodě, moje zlatíčka mě stoprocentně zaměstnala.

Když jsme se k večeru s mužem vrátili z chaty domů, poseděli jsem ještě chvíli na zahrádce u místní hospůdky a dali jsme si jednoho Gambáče. Po teplém letním dni plném nezvyklých aktivit s malými dětmi to byla malá odměna, která mě přivedla do mírně povznesené nálady. Jakmile jsme otevřeli dveře bytu, zodpovědně jsem vrhla svůj první pohled na stůl. Ale mobil na něm neležel. Zpozorněla jsem. Vždyť jsem si byla skoro jistá, že tam musí být. Vždyť jsem se ještě tady u stolu do něj dívala na předpověď počasí! Jako blesk jsem prolétla všechny místnosti a zkontrolovala obvyklá místa, kde by se mobil mohl vyskytovat. Nikde nic. Moje zneklidnění vzrostlo. Požádala jsem manžela, aby mi na mobil zavolal. Oba jsme měli našpicované uši, proběhli jsme všechny místnosti, ale žádné zvonění jsme neslyšeli. Zneklidnění se změnilo v paniku, provázenou představami, co všechno mě čeká, když svůj mobil nenajdu. Prohledávala jsem v bytě všechna možná i nemožná místa s nadějí, že by tam mohl být. Vybitý, tichý a zapadlý. Dokonce jsem zoufale a nesmyslně šťourala tyčí pod sedačkou, opět bez výsledku. Asi jsem vypadala jako hromádka neštěstí, když se do procesu svou mužskou logikou zapojil manžel a poradil mi, že se dá mobil "nějak lokalizovat".

I usedla jsem k počítači a radila se se strýčkem Googlem. Když jsem se dozvěděla, že se mobil sice lokalizovat dá, ale musí na něm být zapnutý datový přenos, tak jsem se docela normálním ženským způsobem rozbrečela. Ani nevím, jakou roli v tom sehrál nezapnutý datový přenos, jedno desetistupňové pivo či únava z celodenního pohybu anebo obava z nečekaných starostí na obzoru. Slzy mi často přinášejí úlevu, ale někdy i dobrý nápad.

Postupně jsem si srovnala v hlavě všechno, co jsem toho rána dělala se svým mobilem. Určitě jsem volala před odjezdem na chatu synovi, abychom so upřesnili, co je potřeba přivézt. Posílala jsem i jednu zprávu kamarádce. A před odjezdem jsem se dívala na počasí a kontrolovala, zda mám mobil nabitý. Mobil tedy musel být doma a "zmizel" někdy mezi tímto okamžikem a dobou, kdy jsem usedla na přední sedadlo auta. Vyrazili jsme s manželem do garáže. S nadějí, že ho najdeme někde v autě. Nebudu vás dál napínat, byl tam. Nedovedete si představit mou radost, když jsem ho slyšela vyzvánět odkudsi z útrob automobilu. Po chvíli nervózního hledání pod sedačkami ho manžel objevil ve škvíře u zadního sedadla. Musel mi vypadnout z otevřené kabelky v okamžiku, kdy jsem do mezery před zadními sedadly umísťovala kanystry s vodou. A já jsem si toho prostě v zápalu boje s kanistry nevšimla!

Radost ze shledání byla veliká. Dokonce tak veliká, že jsem se donutila zkontrolovat, že se obsah mého mobilu pravidelně zálohuje, zapnula jsem si datový přenos a krok za krokem jsem si vyzkoušela, jak se lokalizuje ztracený mobil. Co kdyby...

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Hošková
Krásná ukázka toho, jak se všichni postupně stáváme "závisláky" - mobil je skoro jako další člen rodiny :-)). Vzpomínám si, když jsem byla tak v 8.-9. třídě, že jsem četla, jak v blízké budoucnosti budeme mít každý svůj malý počítač, který budeme nosit při sobě třeba v hodinkách...a tam v něm budeme mít úplně všechno a budeme moci komunikovat s lidmi třeba po celé planetě...nechtělo se mi tomu tenkrát vůbec věřit, nedokázala jsem si to představit. A už to tu máme !!! Fascinuje mne, co na mobilu už dokáží docela malé děti.
Soňa Prachfeldová
Kdo občas něco nehledá ? Horší když nenajde. S mobilem je to u mě podobné, když jsem měla pevnou linku, tak jsem prozvanela, na zahradě položím někde a pak namáhám mozkové závity. Hlavně když je dobrý konec.
Alena Tollarová
Podobný hledací horor už jsem zažila taky. Já bych neměla celý den stání a letěla domů co nejrychleji jako šipka, abych měla jistotu, kde ta občas zatracovaná, ale potřebná věc je.
František Matoušek
Hezkýýý. Dneska je člověk bez mobilu jako bezruký. Taková podobná příhoda se mi stala v době, kdy mobily ještě nebyly. Podobně jako Váš otec jsem se kontroloval před odchodem z baráku. Tehdy byly pro mě předmětem doličným hodinky. Bez nich jsem z domova nevyšel. No, jednoho dne se stalo, při rychlém odchodu jsem je nechal doma. I já jsem prožil radost převelikou, když jsem je při návratu našel na místě, kde obvykle odpočívaly.
Zdenka Soukupová
Vladislavo, mám podobný "zlozvyk" jako Váš tatínek.Když od nás po víkendu odjíždí syn s dvěma kluky (8 a 4 roky), vždycky se ptám: Máte všechno? Klíče, brýle, doklady, peněženky, a hlavně DĚTI, máte v autě DĚTI? Vždycky se u toho pěkně zasmějeme.
Hana Nováková
Vladislavo, vžila jsem se do vaší situace. I já jsem kdysi hledala a našla vcelku nový mobil pod sedačkou v autě. Oddechla jsem si jako určitě i vy. Dnes mám jiný systém a ten mi zcela vyhovuje...
Zuzana Pivcová
Nejhůř se, pokud si vzpomínám, hledal mobil zapomenutý v depozitáři v archivu na Invalidovně. To jsme pak chodily a jedna vytáčela, jestli se telefon odněkud ozve. A on se naštěstí z jednoho zapadlého skladu ozval. Dnes už kontroluji čím dál víc, ale i tak jsem už mobil zapomněla doma. Ne, že bych se bez něj neobešla, ale nepříjemný byl ten pocit, že jsem nevěděla, kde zůstal.
Alena Vávrová
Jj, těžkej život bez mobilu a kdo z nás ho někdy nehledal... A to musím po pravdě napsat, že ho někdy nevezmu do ruky, jak je den dlouhý...
Jan Zelenka
Takové věci dělá člověk zcela automaticky. A někdy mohou ty automatizmy zklamat. I já jsem zažil něco podobného, když mi mobil vypadl v autě pod sedadlo.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 49. týden

Staré české filmy a pohádky se minulý týden líbily, a tak v nich ještě budeme pokračovat i v tomto týdnu.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Jak nákladné budou vaše letošní Vánoce - kolik zhruba utratíte za dárky, jídlo atd.?

Do 3 000 korun

21%

Mezi 3 000 - 6 000 Kč

20%

Mezi 6 000-10 000 Kč

20%

Přes 10 000 Kč

21%

Nevím, neumím to odhadnout

18%