Nesedejte do vlaku, ať nenarazíte
Ilustrační foto: pixabay.com

Nesedejte do vlaku, ať nenarazíte

16. 7. 2020

Tak jsem se zase jednou po dlouhé době projel vlakem. No, řeknu vám, to byla jízda! Tedy, když už se vlak konečně rozjel. Ale než k tomu došlo...

Rozhodli jsme se vzít vnoučata na výlet, vlakem na Karlštejn. Syn nás odvezl do Prahy na Hlavní nádraží s tím, že jsme si dopředu našli spoje tam i zpět.

První spoj, který jsme měli naplánován, jsme nestihli. Paní pokladní totiž od nás dostala nelehké zadání:

Jednou důchodce nad šedesát let ovšem bez občanského průkazu, tedy věk nelze v tuto chvíli prokázat. Jeden dospělý (dcera) s s průkazem PID platícím v Praze a okolí, ovšem ne až do Karštejna, patnáctiletý vnuk bez studentského průkazu a sedmiletá vnučka s žákovským průkazem. A navíc požadavek, že cestu zpět si dáme o zastávku dříve, protože z Karlštejna do Zadní Třebáně dojdeme pěšky. 

Tento takřka matematický rébus luštila paní v pokladně téměř půl hodiny. Na peróně jsme zjistili, že vlak má 20 minut zpoždění z důvodu obratu vlakové soupravy. Dalších patnáct minut stál vlak mezi stanicemi Praha-Smíchov a Praha-Velká Chuchle, neboť na železničním přejezdu před chuchelským dostihovým závodištěm nefungovalo bezpečnostní zařízení. Deset minut jsme stáli ve stanici Praha-Radotín, protože za Radotínem se opravuje železniční most a část trati je jednokolejná. Po celou dobu jízdy křičelo vedle nás v kočárku dítě, jehož maminka zírala do mobilu se sluchátkama na uších. Na dítě reagoval vytím pudl jakéhosi zahrádkáře, jehož větev jabloně, kterou asi převážel na chatu, mě neustála lechtala za krkem. A mezi stanicemi Vonoklasy a Řevnice se hlasitě dohadoval průvodčí s asi třicetiletým mladíkem nevalného vzhledu, kterého se marně pokoušel vypakovat z první třídy (netušil jsem, že příměstské vlaky mají také I. třídu).

Ulevilo se nám, když jsme konečně vystoupili na nádraží Karlštejn. Výlet na hrad jsme si užili, stejně jako procházku do Zadní Třebáně kolem Berounky. Zpoždění vlaku na pražské Hlavní nádraží jsme již považovali za samozřejmost.

Dnes, po třetím železničním neštěstí, jsem pochopil, že za takový zážitek z vlaku můžeme být rádi. Tedy, že jsme jej přežili ve zdraví. 

 

Můj příběh
Hodnocení:
(4.3 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Měchurová
Je to psáno s nadsázkou, ale bohužel je to pravda. Vždy, když jedeme od nás z Moravy k dceři do Děčína prožíváme napětí, ať všechny ty přestupy, výluky a odjezdy zvládneme v pohodě. Personál bývá ochotný a přívětivý, víme, že oni za to nemůžou. Chtělo by to vyměnit - ty tam nahoře.
Alena Tollarová
Buďte rádi, že jste cestou vlakem ČD nepotřebovali použít WC, v rychlících Labe nebo Vysočina je to námět na horror.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?