Ilustrační foto: pixabay.com

Hvězdy nás vedly životem

12. 7. 2020

Můj příběh

Autor: Jitka Chodorová

Hodnocení:

(5.1 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jitka Chodorová 14.7.2020 20:35

Děkuji Soně i Františkovi za jejich komentáře.

František Matoušek 14.7.2020 15:34

Hezký příběh života a lásky. Jak je vidět překonali jste i tu "Itálii" a kroky života vás zavedly až k dnešním dnům. Přeji Vám ještě mnoho společných dnů.

Soňa Prachfeldová 13.7.2020 23:29

Jitko, život máme každá jedinečný a originální. Tak už to chodí na tomto světě, být dva pospolu tak dlouho, to o něčem svědčí a ať vám to ještě dlouuuuho vydrží.

Jitka Chodorová 13.7.2020 19:46

Děkuji i Evě a Nadě za komentář, musím ale napsat Naďo, že dnes už to není o "itálii", ale spíše o nemocech, a to je právě to, co mě nejvíce trápí.

Naděžda Špásová 13.7.2020 16:04

Jitko, moc hezky jsi to napsala. Není nic špatného, podělit se o vzpomínky, zvláště, když je to o lásce. Přeji tobě i manželovi ještě hodně společných let, třeba sem tam italských. A kde občas nejsou? ♥╣[-_-]╠♥

Eva Mužíková 13.7.2020 15:36

Takové příběhy ráda čtu. Děkuji, že jsi se s námi podělila.

Hana Nováková 13.7.2020 10:07

Krásné vzpomínání, užívejte se spolu, nikdy nikdo neví, který bude náš den poslední..

Jitka Chodorová 12.7.2020 23:10

Děkuji Honzo.

Jan Zelenka 12.7.2020 22:20

Jitko, něco jsi mi už psala, v každém případě přeji tobě i tvému muži, abyste překonali všechny trable a byli šťastni.

Jitka Chodorová 12.7.2020 20:09

Děkuji za milé komentáře, zdravím Alenku Vár., Zuzko, vážím si Tvého, dovolím si napsat, přátelství a děkuji za podanou ruku v jistých situacích. Albert už se chystá něco napsat, ale je to pořád zlobivý "kluk", tak se nějak nemá čím chlubit. Každopádně pozdravuje celé Íčko.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Šokující jízda trolejbusem MHD v Praze. Lidé nevěřili svým očím, co je při jízdě čekalo za překvapení

Na zastávkách či přímo ve vozech MHD každý z nás občas zažije něco, co ho překvapí, rozhodí či doslova naštve. Ale to, co zažili cestující v trolejbusu, který jsem na přepravu využil i já, bylo doslova k neuvěření.

Roman Procházka

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá

Zápisník starého muže: Kolaps po dlouhém stání

Čtu, že středoškoláci v Žatci zakončili vojenský výcvik přísahou, tři z nich při nástupu…

Zdeněk Folvarčný

Pan Králíkář

“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela muže se zvířátky, které doma k dispozici neměla.

Ilona Ondráčková