foto: pixabay.com

Země česká, domov můj

4. 7. 2020

Můj příběh

Autor: Hana Nováková

Hodnocení:

(5.1 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Věra Ježková 4.7.2020 15:31

Hani, zamýšlet se nemusím. Při svých cestách po Evropě jsem si uvědomovala, že jsem Středoevropan, který ke štěstí nepotřebuje ani, pro mnohé tolik lákavé, moře. Cítím spojení s Evropou a svou rodnou zemí; nelákají mě mimoevropské kultury. Neumím si představit, že bych žila jinde, i kdybych třeba neměla jazykovou bariéru. Kvíz jsem nedokončila, nikdy jsem nebyla moc dobrá v zeměpise. :-)

Naděžda Špásová 4.7.2020 15:08

Pravčická brána mi leccos připomněla, mám na ní hezké vzpomínky. Souhlasím s tebou, že není třeba za krásou cestovat bůhví kam, u nás je spousta krásných míst, které stojí za návštěvu. Kvíz jsem zatím nedělala. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá