Foto: autorka

Kůrovcové smutnění

2. 7. 2020

Také jste smutní z toho, v jakém stavu jsou dnes české lesy?

Já moc. Lesy miluji, ty smrkové zvlášť. Bohužel v poslední době potkávám většinu smrků napadených kůrovcem, paseky místo vzrostlého lesa, dřevorubce s pilami, hromady klád, traktory svážející těžké kmeny, rozježděné lesní cesty, obří nákladní auta naložená dřevem...

V lesích, které v minulých letech oslabilo sucho a vichřice, probíhá nejhorší kalamita v historii českých lesů. Snad letošní chladné a vlhké jaro omezí množení nebezpečných brouků a pomůže tak lesníkům situaci zvládnout.

Na vykácených místech naštěstí vznikají oplocenky s nově vysázenými stromky - jedlemi, borovicemi, listnáči i smrky. Doufejme, že z nich jednou vyrostou nové, krásné a zdravé lesy. Držím palce jim i starým smrkům, které zatím nákaze odolávají.

Můj příběh

Autor: Martina Růžičková

Hodnocení:

(5.1 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Martina Růžičková 13.11.2020 08:00

Zdeni, díky. Snad bude mít nová generace stromů větší štěstí. Hlavně, že se všude opravdu sází.

Zdenka Jírová 8.11.2020 00:43

Mně je z toho kácení napadených stromů moc smutno. Miluji les, i jednotlivé stromy v naší Zámecké zahradě. Poslední roky se v ní mnoho stromů muselo vykácet, já je lituji, pamatuji si je celý život a zrovna včera jsem objevila další pařez po starém stromu. Utěšilo mne, že se ale vysazují nové, které budou těšit další generace. nemám ráda dřevorubce a zvuk pily. Je mi z toho až úzko, i když vím, že někdy je to nutné.

Jitka Hašková 6.7.2020 19:18

Je to smutné, ale zažila jsem daleko horší stav lesů v 70. letech v Krušných horách.

Soňa Prachfeldová 5.7.2020 07:46

Věřím, že dojde zase k obnovení krásných lesů. Příroda je mocná a když my lidé ji budeme více vnímat bez násilností ...

Alena Vávrová 3.7.2020 20:51

Také je mi smutno, kdykoliv projíždím naším Máchovým krajem a vidím holiny tam, kde stávaly borové a smrkové lesy. Stromy napadené kůrovcem dílem popadaly pod nápory častých vichřic a orkánů a dílem pod pilami lesníků. Kolem jezera a Bezdězu se ty polomy pokud možno okamžitě odtěžily a např. naše Městské lesy sotva stačí dělat něco jiného. Nově vysazené stromky zase likviduje sucho a pokud nejsou v oplocence, nebo chem. ošetřené, také lesní zvěř. Je to běh na dlouho trať.

Jan Zelenka 3.7.2020 16:02

Bylo to i dříve a lesy se z toho z velké části vzpamatovaly. Věřme, že se vzpamatují i nyní. Bohužel velká část lesů je v privátních rukou a tam se vesele kácí. Hlavně zdravé stromy. Nese to velké zisky. Ta současná demokracie by měla mít i nějaké mantinely.

Marie Doušová 3.7.2020 15:26

Smutný pohled na lesy napadené kůrovci, ale věřím , že se lesy zase obnový a budou dělat radost našim vnukům a vnučkám.

Martina Růžičková 2.7.2020 21:03

Snad si teď lidé uvědomí, že se o lesy musí pořádně starat a ne je jen využívat pro zisky z těžby dřeva.

Zuzana Pivcová 2.7.2020 20:19

Je to opravdu smutné. Pamatuji si, jak jsme jednou v polovině 80. let jeli autobusem do NDR a já viděla zničené lesy v Krušných horách, Kde však byl tehdy ještě kůrovec! Mně ale loni stačil i vstup do lesa v Týně nad Vltavou. Následky vichřic, polomy, tím kouskem lesa se nedalo jít. Nikdo se o ty padlé velikány nestaral.

Martina Růžičková 2.7.2020 20:14

Moc vám všem děkuji za odezvu. Můžeme těm našim lesům společně držet palce.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Nezištná pomoc. Splněný sen nejen osamělých seniorů

V životě mohou nastat nečekané situace, kdy jsme zcela paralyzovaní bolestí a strachem, bezmocní, odkázaní na cizí pomoc a trvá dlouho, než si svůj stav plně uvědomíme a díky jednomu z nejsilnějších lidských pudů, pudu sebezáchovy, začneme logicky uvažovat a jednat.

Jana Kollinová

Vzpomínky

Na co vzpomínám? Na to, kam se mi tenkrát nechtělo. Na povinnou vojenskou službu. Dnes to vidím…

Jindřich Berka

Postřehy z posilovny

Téměř čtyřicet let chodím posilovat. Ne proto, abych někoho ohromil, ale spíše protáhl všechny své svaly. Nikdy mě proto nebolely záda ani obratle. Pouze z nachlazení. Nepovažuji to ani za sport. Zvedat činky může i každé sportovní kopyto. Žádnou techniku přitom nepotřebuje.

Jindřich Berka

Trenýrky s příběhem

Některé životní pravdy se člověk dozví pozdě. Nebo spíš se je nedozví včas. No ale to bych nebyla já – pravá blondýna – abych i přesto nevyzkoušela zaručenou pravdu pravdoucí.

Zuzana Zajícová