foto: pixabay.com

Není táta jako táta

1. 7. 2020

Můj příběh

Autor: Hana Nováková

Hodnocení:

(5 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jana Hošková 9.7.2020 08:31

Smutné, ale krásné...a s dobrým koncem, nezůstal sám ! Kéž by takhle dopadly všechny děti, které ztratí mámu a tátu.

Soňa Prachfeldová 5.7.2020 07:44

Život bere i dává, je plný bolesti, ale i lásky a naděje.

Jan Zelenka 1.7.2020 20:07

Krásný příběh lidské lásky.

Marie Seitlová 1.7.2020 13:52

Krásný, ale smutný příběh. I slza ukápla. Je dobře, že se ho ujali dobří lidé a dali mu lásku. Přidávám + *****.

Jana Šenbergerová 1.7.2020 13:45

Přečetla jsem to jedním dechem. Všechno se vším nějak souvisí, jen ty souvislosti nemusíme vždycky vidět. Silný příběh.

Alena Vávrová 1.7.2020 12:36

Velmi jímavý životní příběh, děkuji.

Zuzana Pivcová 1.7.2020 09:19

Je to dojemný a přes všechny životní rány přece jen lidsky optimistický příběh. Před takovými lidmi se skláním. Díky, Hanko.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá