Začíná doba hlídací. Babičky "na plný úvazek" budou zvlášť o letošních prázdninách hodně žádané

Kdykoliv je potřeba, vnoučata pohlídám, ale vždy u nich doma. V mém malém bytě nikdy. Hlídání spojím s pomocí v domácnosti mladých, nebo na zahradě. Nejsem hlídací babička na plný úvazek, mám své záliby a mladí to respektují.

Svá vnoučata si užívám, jsem moc ráda, že je mám. Obohacují můj život a doufám, že i já ten jejich. Jsem babička "na plný úvazek", hlídám i všech pět najednou. Večer padám únavou, ale když se ke mně přitulí a řeknou, že mě mají ráda, nemůže to nic nahradit. Jsem ochotna se pro ně lecčeho vzdát a nedělá mi to problémy. Zažiju s nimi spoustu legrace. Můj poslední zážitek s tou nejmenší, sotva tříletou: Říkám jí večer: pojď, musíme se umejt. A ploč se musíme umejt, já neci ! (Má období negace) No abysme nesmrděly (nic lepšího mne v tu chvíli nenapadlo). A další otázka zněla: A babi, ploč nemůžeme smdět ? (Neumí ještě R).

Když jsem pracovala, tak hlídání bylo problematické, ale alespoň pár dní jsem pomohla. V důchodě hlídám každý rok i občas v nemoci. Hlídám i jejich zvířecí miláčky když jedou na dovolenou. Ale letos se mi stal úraz, potřebuji pomoc a naopak jsem našla zázemí u nich. Jsem moc ráda a vážím si toho.

Od svých 45 let jsem si různě a vždy s láskou a pohodou užívala svých devíti vnoučátek od tří dětí i když musím přiznat, že jsem vždy večer přímo padala únavou. Dnes mi čtyři nejmladší přinesou ukázat vysvědčení - tři jsou na osmiletém gymnaziu, jeden na čtyřletém. V prázdniny si jich také trochu užiji, jen moc lituji, že mi začínají už dost odrůstat. Moc bych si ještě přála abych se dočkala i nějakého pravnoučka nebo pravnučky

Pohlídám po domluvě a když je to zapotřebí. Mladí jsou v baráku, takže se mi po vnoučatech opravdu nestýská :-). Když k tomu přidám ještě vaření a zahradu a proběhnutí psa, tak je potom sladký odpočinek i kniha mi vypadne z rukou. Ale jsou to krásné chvíle s vnoučaty, rostou jak z vody a když vidím, jak ten malý človíček dělá pokroky a poslouchá pohádky, které si vymýšlím, jsou to neopakovatelné chvíle, na které se nezapomíná.

Hlídání dětí je jen a jen na domluvě mezi rodiči a prarodiči, ani jedna strana by neměla zneužívat svého postavení. Moje tchyně zemřela krátce po narození nejstaršího vnuka, tchán nebyl schopný postarat se sám o sebe a ne ještě o malé dítě, můj otec chodil do práce a matka byla nemocná v invalidním důchodu, takže děti jsme "obstarávali" sami. Ve školce to ještě šlo, chodily do firemní, ta byla zavřená jen v době závodní dovolené, navíc hned vedle byl "závodní" bazén, kam jsme rovnou z práce s dětmi vyráželi. A když jsem chtěla trochu oddech, tak sestra obětovala pro své synovce část prázdnin. Horší to bylo veškole, to museli do tábora a to dokonce 2x za prázdniny, ale naštěstí tam jezdili rádi a my bychom jim takové výlety ani nemohli dopřát - maďarské termály, Tatry v Zakopaném apod. Moje vnučky žijí v zahraničí, takže je vídám opravdu sporadicky a hlídala bych je docela ráda, bohužel se nám to daří tak na dva týdny v roce.

Vnoučat jsem si užila od svých 53 let, většinou jsme jezdili s celou bandou na chalupy , ale i občas jsme hlídali nemocné. A byla to brnkačka , brali jsme je i k moři. V 74 letech se snažím pohlídat předposlední vnouče / z dvanácti/ a už to není taková brnkačka. Ale jednou jsem pro něj babička , tak to dávám, co zdraví dovolí.

Já jsem byla sama se dvěma syny. Žádná babička, žádný dědeček. Zvládli jsme to. Vnuka mám jednoho. Jezdí ke mně na sobotu a na neděli zhruba jednou za měsíc. O prázdninách je u mne jeden týden. Chodíme plavat, jezdíme na kole, chodíme po horách. Když budou mít synové další děti, těžko o ně budu pečovat tak jako o toho současného, protože už budu dost stará na péči o malé děti. Mají smůlu, měli si je pořídit dřív. Vnukova matka si chce pořídit psa. Na mou otázku, kde budou mít psa, když pojedou v létě na dovolenou, mi vnuk řekl, no snad nám ho pohlídáš. Ne. Nepohlídám. Když nemůžete o psa pečovat, tak si ho nepořizujte. Člověk může být hodnej, ale ta dobrota nemůže přecházet v blbost.

Vnoučata hlídám ráda, pokud mám příležitost. Bydlí totiž 200 km ode mě. Horší je, že se z toho cítím hodně unavená.

Vnoučata hlídám ráda, pokud mám příležitost. Bydlí totiž 200 km ode mě. Horší je, že se z toho cítím hodně unavená.