Šedesátka. Věk, ve kterém by některé věci měly být zakázány

Šedesátka je úžasný a báječný věk.I když tělo pobolívá a energie už není taková jaká bývala,přesto-svůj vnitřní klid,radost,nadhled a spokojenost se svým životem bych za žádná mladší léta nevyměnila.:-)

Kdybych nepamatovala doby, kdy jsem se měla špatně, hlavně zdravotně a občas se v nich "nehrabala", neměla bych s čím srovnávat a ani bych nevěděla, že se mám dobře :-) Mám to poněkud jinak, ale nic to nemění na skutečnosti, že také žiji přítomností, raduji se z maličkostí, ale někdy i z velkých věcí, které se mi povedou.

Šedesátka je úžasný věk, od 1.7. mám již trvalé prázdniny, nechci psát zasloužený odpočinek, nebudu chodit krmit labutě, budu chodit od října na Univerzitu třetího věku a na Univerzitu volného času, od září budu druhým rokem posluchačka seminářů Poradenské psychologie. Mám 3 úžasná vnoučata, které miluji, uvědomuji si, každý z nich má v sobě i kousek mě, vstávám ráno tak, abych viděla , jak se probouzí další nový den... Jsem ve svém věku nesmírně šťastný člověk. byly doby, kdy tomu tak nebylo, ale nehrabu se v minulosti, kterou stejně nezměním, ale žiji přítomností a raduji se z každé maličkosti. Máte to také tak?

Společnost si vývojem nadělala nespočet kategorií, zákonů, které omezují vznik a rozvoj individuality. Nežijeme volně, v mysli máme nastavěné nepřehledné příčky.

Mám šedesátku na krku a přímo mě deptalo, když se mě známí ptali, jestli už jsem v důchodu. Začala jsem řešit vrásky, šediny.. Pak jsem to vyřešila sundáním velkého zrcadla na zdi, nechala jsem si jen malé, abych si mohla vyfoukat vlasy. A ejhle, zvládám všechno, nemoci se mě zatím nedrží, v pohodě cestuji po republice a když je trochu příležitostí, i po Evropě, a sama. Co potřebuji, na to si vydělám, doma si všechno zařídím, když se manželovi nechce, mám spoustu známých, kteří přiloží ruku k dílu. Do mladých let jsem nikdy netoužila se vracet.

Žít svůj život v každém věku, chce to ale trochu námahy pracovat na sobě, stále, nepolevit,(když je zdraví), je to ale celoživotní styl, hlavně nebýt pohodlná, umět se upravit, dokázat sladit módu a osobnost, být nenápadně vyzývavá, sledovat kulturu, vzdělávat se i nadále, být sama sebou a nenechat se otrávit uhekanými slepicemi a upatlanými hlápky, zachovat si úroveň, pokud jí člověk ovšem měl. Ty výmluvy na věk je jen záminka k lenosti, neschopnosti a sebepodceňování, nikomu nedovolím, aby se povyšoval nen kvůli tomu, že se narodil později než já, musí ještě hodně proźit ana sobě pracovat, aby se mohl srovnávat, takže buďte dámy a pánové hrdí, co jste dokázali a dávejte to sebevědomě najevo!!

nuda. jsem starý, ale přečtení. NUDA

Svůj věk si uvědomím většinou,když jdu kolem vývěsky pohřebního ústavu a při plánování pěších výletů,kdy musím koukat,aby to nebyly km,na které už nestačím.

Jste jedineční, tak si pořád nenechávejte kecat do toho, jak se máte chovat, co si oblékat, co jíst,...

Cituji: "Ženy by měly samy sebe posuzovat podle toho, jakou mají postavu, vkus, v čem se cítí dobře. NE PODLE VĚKU. Vždyť některá žena je ve čtyřiceti obéznější nebo má více vad na kráse než leckterá šedesátnice. Oblečení se má přece vybírat podle toho, jak ženě padne, jaká je její postava, NE PODLE TOHO, KOLIK JE JÍ LET." Poněkud jste paní autorko změnila názor. Jen si vzpomeňte jakého jste mi před pěti lety dala "čouda", coby porotkyně ve Velké módní soutěži, vyhlášené portálem i60. Nesrovnávám se s druhými. Nesnažím se zalíbit jiným. Nemlčím. A nepotřebuji předstírat, že se mě stárnutí netýká. Ve čtyřiceti letech jsem byla udřená, jak "pivovarská kobyla" a jedenasedmdesátka je pro mě věk, který si umím užívat víc, než ve čtyřiceti. "Módu na obrázcích beru pouze jako inspiraci, jsem zpravidla sebejistá, spokojená a nepřemýšlím, kolik je mi let." A KOMU JINÉMU UŽ VŮBEC NE!