Šedesátka. Věk, ve kterém by některé věci měly být zakázány
Ilustrační foto: ingimage.com

Šedesátka. Věk, ve kterém by některé věci měly být zakázány

30. 7. 2020

Nesrovnávat se s druhými. Nesnažit se zalíbit jiným. Nemlčet. A přestat předstírat, že se nás stárnutí netýká. Šedesátka je věk, kdy by se člověk měl vyrovnat s tím, že mu není čtyřicet. Toho, kdo to umí, čekají příjemné roky. Z toho, kdo ne, se stane ubručený důchodce.

Ta ženská je určitě mladší.
Je čas přestat porovnávat lidi podle věku. Ideální je při srovnávání věk nebrat na zřetel. Úplně nejlepší je samozřejmě se s nikým nesrovnávat, jenže je zatraceně těžké to dokázat.  Typický příklad? V časopise se objeví článek s tipy na plavky pro ženy vyššího věku. Starší čtenářky ho komentují slovy: No jo, ale na fotkách předvádí ty plavky ženská, které je určitě kolem čtyřicítky. Nebo: Téhle určitě není šedesát. Vtip je přitom v tom, že na snímcích jsou ženy plných tvarů, předvádějí koupací úbory decentní, vhodné pro dámy, které se nechtějí příliš odhalovat, jsou při těle, zkrátka plavky pro normální průměrné ženy vyššího věku, nejde o miniaturní kousíčky látek na vysportovaných tělech osmnáctiletých modelek. A přesto to mnohé čtenářky neberou jako inspiraci, ale jako první je napadne: Té modelce není šedesát, sedmdesát, je jí okolo třiceti, čtyřiceti. Ale není to jedno? Ženy by měly samy sebe posuzovat podle toho, jakou mají postavu, vkus, v čem se cítí dobře. Ne podle věku. Vždyť některá žena je ve čtyřiceti obéznější nebo má více vad na kráse než leckterá šedesátnice. Oblečení se má přece vybírat podle toho, jak ženě padne, jaká je její postava, ne podle toho, kolik je jí let. Žena, která se s jinými nesrovnává podle věku, ale módu na obrázcích bere pouze jako inspiraci, je zpravidla sebejistá, spokojená a nepřemýšlí, kolik je komu let. 

Raději nic neříkám.
Sice se říká, že moudrý člověk mlčí a myslí si svoje, jenže ne vždy je dobré se tímto pravidlem řídit. Mnozí lidé mají pocit, že když se ve vyšším věku budou vymezovat vůči tomu, co jim vadí, a nebudou šetřit kritikou, budou označeni za věčně nespokojené, ubručené dědky a babky, kteří současnému světu nerozumí. Ve výsledku se tak dostávají do spirály nerozhodnosti, pochybností, zlosti, na jejímž konci čeká pocit: Nikdo mi nerozumí, nikomu nerozumím, už v této společnosti snad ani nemám co dělat, tak je lepší nic neříkat. Jenže právě období kolem šedesátky je věk, kdy by člověk své názory měl dávat najevo co nejsilněji. Kdy jindy? Má za sebou řadu zkušeností a zároveň je ještě při síle duševní i fyzické. Ne nadarmo se říká tomuto období zralost. Je to věk, kdy člověk ještě může ovlivnit svůj život i svět kolem něj. Tak není důvod mlčet, když se v našem okolí děje něco, co nepovažujeme za správné, natož, když se nás někdo snaží vmanipulovat do situace, která nám nevyhovuje.

Jistě, chápu, rozumím.
Hlavně nezavdat příčinu k názoru, že něčemu nerozumíme, že nestíháme, že si například nejsme schopni poradit s nejmodernějšími technickými vychytávkami. Tak uvažuje mnoho lidí, ale je to chyba. Říct, že něčemu nerozumíme, není projev slabosti. Příklad? Člověk se vypraví do banky, potřebuje změnit trvalé příkazy, získat výpis z účtu, poradit se o dalších věcech. První, co uslyší: To si udělejte elektronicky, stáhněte si do mobilu naši aplikaci, to si musíte vytisknout sám, to si oskenujte a pak nám to pošlete mailem…. Mnozí lidé se obávají říct: ‚Pardon, ale přišel jsem na pobočku proto, že tyto věci příliš neovládám, nemám doma tiskárnu, nemám chytrý mobil, rád bych, abychom toto vše provedli tady a teď, jsem vašim dlouhodobým klientem. Nechcete? Aha, tak to budu muset změnit banku.‘ Ne, tím se člověk nepasuje do pozice nemožného staříka, který nedrží krok s rytmem této doby. Jistě, jsou devadesátníci, kteří perfektně ovládají moderní technologie, ale zároveň jsou lidé mnohem mladší, kteří dávají přednost osobnímu jednání. Nemají důvod říkat v takových situacích: ‚Ano, rozumím, provedu.‘ A pak si doma říkat: ‚Tak já vůbec nevím, co po mně  ta slečna v bance chtěla, jak to mám udělat?‘ 

Stárnu, je třeba měnit životní styl.
‚Nezačneme se rozhlížet po menším bytě s výtahem? Co když sem jednou nevylezeme?‘ zeptala se nedávno jedna šedesátnice svého stejně starého manžela. Žijí v třetím patře činžáku s vysokými shody. Odpověď: ‚Co blázníš? Copak nemůžeme chodit? Copak jsme nějací staříci? Já se cítím dobře jako nikdy dříve. Já tady pro nás plánuju cyklovýlet a ty přijdeš s tím, že nevylezeme do schodů.‘ Žít aktivně je fajn, ale stejně fajn je mít jasný plán, co bude, až aktivně žít nepůjde. Říkat, že šedesátka je totéž co dříve byla čtyřicítka, se stalo velmi módní. Ale není to pravda. Věk ubíhá stejně, jako ubíhal dříve, a mnoho lidí ví, že se jejich život může změnit ze dne na den. Čím je člověk starší, tím je ta pravděpodobnost vyšší. Přijmout fakt, že člověk stárne, a měl by se připravit na to, že jednou můžou ubývat síly a přibývat zdravotní komplikace, je umění, které hodně zjednodušuje život. Zatímco namlouvání si, že stejně dobře jako v šedesáti, bude i v osmdesáti, život může pořádně zkomplikovat.

Šedesátka je dobrý věk.
Je to hodně dobrý věk, protože jde o fázi života, kdy je většina lidí ještě zdravá a zároveň už životem poučená. Pokud má člověk v tomto věku vyřešeny finanční záležitosti, žije stylem, jaký mu vyhovuje a netrápí ho zdravotní potíže, je to ideální čas na pochvalování si každého dne. A právě to  by na rozdíl od předešlých zákazu hodných situací mělo být povinností.

psychika ženy
Hodnocení:
(4.6 b. / 32 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jarmila Svěrkotová
Šedesátka je úžasný a báječný věk.I když tělo pobolívá a energie už není taková jaká bývala,přesto-svůj vnitřní klid,radost,nadhled a spokojenost se svým životem bych za žádná mladší léta nevyměnila.:-)
Jitka Caklová
Kdybych nepamatovala doby, kdy jsem se měla špatně, hlavně zdravotně a občas se v nich "nehrabala", neměla bych s čím srovnávat a ani bych nevěděla, že se mám dobře :-) Mám to poněkud jinak, ale nic to nemění na skutečnosti, že také žiji přítomností, raduji se z maličkostí, ale někdy i z velkých věcí, které se mi povedou.
Bc. Vendulka Kováříková
Šedesátka je úžasný věk, od 1.7. mám již trvalé prázdniny, nechci psát zasloužený odpočinek, nebudu chodit krmit labutě, budu chodit od října na Univerzitu třetího věku a na Univerzitu volného času, od září budu druhým rokem posluchačka seminářů Poradenské psychologie. Mám 3 úžasná vnoučata, které miluji, uvědomuji si, každý z nich má v sobě i kousek mě, vstávám ráno tak, abych viděla , jak se probouzí další nový den... Jsem ve svém věku nesmírně šťastný člověk. byly doby, kdy tomu tak nebylo, ale nehrabu se v minulosti, kterou stejně nezměním, ale žiji přítomností a raduji se z každé maličkosti. Máte to také tak?
Ján Zábranský
Společnost si vývojem nadělala nespočet kategorií, zákonů, které omezují vznik a rozvoj individuality. Nežijeme volně, v mysli máme nastavěné nepřehledné příčky.
Pavla Žídková
Mám šedesátku na krku a přímo mě deptalo, když se mě známí ptali, jestli už jsem v důchodu. Začala jsem řešit vrásky, šediny.. Pak jsem to vyřešila sundáním velkého zrcadla na zdi, nechala jsem si jen malé, abych si mohla vyfoukat vlasy. A ejhle, zvládám všechno, nemoci se mě zatím nedrží, v pohodě cestuji po republice a když je trochu příležitostí, i po Evropě, a sama. Co potřebuji, na to si vydělám, doma si všechno zařídím, když se manželovi nechce, mám spoustu známých, kteří přiloží ruku k dílu. Do mladých let jsem nikdy netoužila se vracet.
Helena Hajníková
Žít svůj život v každém věku, chce to ale trochu námahy pracovat na sobě, stále, nepolevit,(když je zdraví), je to ale celoživotní styl, hlavně nebýt pohodlná, umět se upravit, dokázat sladit módu a osobnost, být nenápadně vyzývavá, sledovat kulturu, vzdělávat se i nadále, být sama sebou a nenechat se otrávit uhekanými slepicemi a upatlanými hlápky, zachovat si úroveň, pokud jí člověk ovšem měl. Ty výmluvy na věk je jen záminka k lenosti, neschopnosti a sebepodceňování, nikomu nedovolím, aby se povyšoval nen kvůli tomu, že se narodil později než já, musí ještě hodně proźit ana sobě pracovat, aby se mohl srovnávat, takže buďte dámy a pánové hrdí, co jste dokázali a dávejte to sebevědomě najevo!!
Jan Jirak
nuda. jsem starý, ale přečtení. NUDA
Jarmila Fialová
Svůj věk si uvědomím většinou,když jdu kolem vývěsky pohřebního ústavu a při plánování pěších výletů,kdy musím koukat,aby to nebyly km,na které už nestačím.
Jiří Černý
Jste jedineční, tak si pořád nenechávejte kecat do toho, jak se máte chovat, co si oblékat, co jíst,...
Jitka Caklová
Cituji: "Ženy by měly samy sebe posuzovat podle toho, jakou mají postavu, vkus, v čem se cítí dobře. NE PODLE VĚKU. Vždyť některá žena je ve čtyřiceti obéznější nebo má více vad na kráse než leckterá šedesátnice. Oblečení se má přece vybírat podle toho, jak ženě padne, jaká je její postava, NE PODLE TOHO, KOLIK JE JÍ LET." Poněkud jste paní autorko změnila názor. Jen si vzpomeňte jakého jste mi před pěti lety dala "čouda", coby porotkyně ve Velké módní soutěži, vyhlášené portálem i60. Nesrovnávám se s druhými. Nesnažím se zalíbit jiným. Nemlčím. A nepotřebuji předstírat, že se mě stárnutí netýká. Ve čtyřiceti letech jsem byla udřená, jak "pivovarská kobyla" a jedenasedmdesátka je pro mě věk, který si umím užívat víc, než ve čtyřiceti. "Módu na obrázcích beru pouze jako inspiraci, jsem zpravidla sebejistá, spokojená a nepřemýšlím, kolik je mi let." A KOMU JINÉMU UŽ VŮBEC NE!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.