Nuda mizí ze života, ale je to chyba

Nuda se nám jevila v dětství jako otrava,čili stav,kdy se nedalo/nechtělo nic dělat,nikam chodit...Zírali jsme z okna,plivali na chodník,dělali si čárky za různě barevná auta,co jela po ulici...Čas se táhl,rádi bychom "něco" podnikli,ale nějak nás nenapadlo co....Bylo to asi tak v době dospívání. To "něco" byli například kamarádi,jak se dostavili,bývalo hned po nudě. Dnes se nenudím,ani když jsem někde sama.Dívám se na lidi a to je velká zábava.V lese prohlížím detaily přírody,zkrátka,nuda někam odešla ,asi pryč s mým mládím.

Mně na nudě vadí to, že při ní nevzniká žádná hodntoa. Ani tvůrčí myšlenky, ani úsměv pro druhého. NAtož nějaký hmotný výsledek. Nemusíme mít plný diář, jak se tu píše, ale aspoň pozorovat přírodu, trochu se rejpat v záhonu nebo si vyjet na kole...

Děkuji za hezký a smysluplný článek. Řekla bych, že nuda opravdu má negativní konotaci. Ale to, že člověk nedělá zrovna nic světoborného určitě negativní není. Já sama ráda prostě přemýšlím :-)

Teď teprve čtu komentáře pode mnou, ale napsala jsem to jen za sebe. I když vidím, že v mnohém reaguji takřka shodně.

Krátkodobé "nicnedělání" a nuda není podle mě totéž. Nudu jsem nikdy neznala. Protože mě zabavilo i přemýšlení, nebyla jsem takový akční typ, který by žil jen událostmi, naopak mi hodně času zabraly myšlenky, a u těch jsem mohla klidně sedět. Nudu jsme nazývali "mít dlouhou chvíli", tedy pocitově tak, že se mi vleče čas a já nevím, čeho bych se chytla a jsem otrávená. Tedy pocit negativní. Tady v článku to naopak cítím jako pocit prospěšný.

Nudu fakt neznám.

Je to už 12 let, kdy nás vnoučata o prázdninách sama požádala, zda by nemohla mít jeden den volno. Vozili jsme je na výlety , autem a na kolách, spali pod širákem jen aby si vnoučátka pobyt u nás užila. Bylo jim v té době 8 a 10 let. Nám něco přez 60. Sice jsme se na jejich žádost tvářili "rozpačitě" s otázkou zda se nebudou nudit a oni že ne. Skutečně se vnoučata zabavila sama a my s dědou si volný den pěkně vychutnali

Nuda, co to je ?? Já sama občas ráda lenoším, lelkuju a miluju nicnedělání. Za svůj život jsem toho musela tolik, že jsem kolikrát nevěděla kam dřív skočit. Teď už mně k tomu nic a nikdo nedonutí....

Jsem moc ráda, že jsem ve věku, kdy se mohu zastavit, víc pozorovat přírodu, povídat si třeba s vnoučátky a při tom plést ponožky. A když zde mám vnoučátka déle tak mi už určitě pomáhají přiměřeně s prací a výlety nebo jiné aktivity si plánujeme společně tak aby nám bylo všem dobře.

Nudu neznám, ale " musy" a " nemusy".A ty "nemusy" jsou moc příjemné...