Třiašedesátiletá Marie měla nedávno na víkend hlídat své dva vnuky ve věku osm a šest let. Dostala od dcery pokyn, že jim musí vymyslet předem přesně daný program. „Pořád volala a ptala se, co budeme dělat, kam půjdeme, co budeme podnikat. Když jsem jí řekla, že žádný plán nemám, zděsila se a řekla, že se přece kluci nemůžou celý víkend nudit. Přitom je vybavila tablety a úkoly do školy. Já jim navrhla, že bychom se mohli jen tak flákat, nudit, lenošit, ale došlo mi, že kluci neví, co si pod tím představit. Prostě babička zase jednou řekla něco totálně pitomého,“ vypráví Marie. Plánovala si, že s vnuky v klidu dlouze posnídá a budou si povídat. A pak se uvidí. „Nemám ráda předem dané plány, rozhoduju se na základě toho, jaké je počasí, jaká je nálada. Uvažovala jsem, že se poradíme, co podnikneme nebo se prostě budeme válet na zahradě. Mám velkou zahradu, protéká jí i potůček, kluci by se tu zabavili určitě. Navíc v sousedství žijí kluci podobného věku, tak jsem si myslela, že si třeba něco sami vymyslí, že se situace sama vyvine. Jenže dcera neustále telefonovala s dotazy, zda něco děláme, zda se nenudíme, dokonce použila výraz, že volný čas je třeba trávit efektivně,“ říká Marie.
Nuda je slovo, které mnoha lidem připadá nevhodné. Kdo se nudí, je považován za podivína, který nemá co na práci, nemá kamarády, tudíž není oblíbený, žádaný, úspěšný, výkonný. Je jedno, jestli jde o člověka dvacetiletého nebo šedesátiletého, když řekne, že se rád nudí, vzbudí pozornost, ba přímo vyvolá údiv.
Na jedné straně je dlouhodobá nuda špatnou životní cestou. Může se stát, že si člověk najednou uvědomí, že je mu sedmdesát let a život tak nějak rychle utekl. Může mu dokonce dojít, že se životem pronudil až ke stáří, ale zpravidla to těmto lidem nedojde, protože jsou tak unudění, že už jim ani moc myšlenek nepřichází. Na druhé straně může mnoha lidem trocha nudy v životě chybět. Třeba si to neuvědomují, ale určité chvíle nicnedělání a klidu jsou zdraví prospěšnější, než neustálé urputné dodržování předem stanoveného programu.
„Nuda se dá popsat jako nedostatek smysluplnosti. Filozof Lars Svendsen se domnívá, že nudou se nás vždy zmocní pocit, že jsme uvězněni. Buď v nějaké situaci nebo obecně ve světě,“ uvádí Erling Kagge, autor bestselleru Radost z ticha, ve kterém se tímto tématem zabývá. A pokračuje: „Když jsem byl malý a čekal jsem, že se něco začne dít, dokázal jsem se nudit tak strašně, že to skoro bolelo. Tehdy mi maminka říkala, že nudit se je zdravé. A teď chápu, co tím myslela.“
Kagge je autorem věty: Čím více toho děláte, abyste se nenudili, tím více se nudíte.
A používá výraz deficit prožitku. Je to podle něj stav, který člověk prožívá, když si třeba zapomněl vzít do vlaku něco na čtení nebo dlouho stojí na chodníku, na někoho čeká a dotyčný stále nepřichází. „Tento deficit neznamená jen to, že nám chybějí prožitky, že se nic neděje. Podobný deficit dokáže vytvořit i příliš mnoho prožitků. Někdy je toho na nás zkrátka moc. Zahrnujeme se stále intenzivnějšími prožitky, místo abychom několikrát zhluboka vydechli, uzavřeli se před světem a čas využili na získávání zkušeností. Představa, že nudě se vyhneme tím, že pořád děláme něco nového, jsme neustále k dispozici, posíláme zprávy, díváme se na něco, co jsem ještě neviděli, je naivní,“ tvrdí.
Mnozí pedagogové a psychologové tvrdí, že děti jsou nyní tak zahrnuty různými aktivitami, podněty a prožitky, že se vlastně nedokážou soustředit. Rodiče jim poskytují tolik zábavy a vzdělávání, až jim tím nevědomky škodí.
„Nedávno jsem se ptal vnučky, co dělá nejraději ve volném čase. Nedovedla mi odpovědět. Vyprávěla o různých kurzech, povinnostech. Pak mi došlo, že ona volný čas vůbec nemá,“ říká jednasedmdesátiletý Jaroslav. „Je mi jí líto. Ona neví, jaké to je, jen si tak sednout pod strom, poslouchat ptáky nebo pozorovat hvězdy. Když jsem se jí ptal, jestli se někdy dívá na hvězdy, řekla, že v noci se přece musí spát, aby ráno měla hodně energie. To je smutné,“ tvrdí Jaroslav.
Současní senioři jsou možná poslední generací, která ještě slovo nuda nepovažovala za nevhodné slovo, ale za příjemnou součást života. Sice mnozí z nich podlehli trendu, že je nyní třeba být neustále takzvaně aktivní a mít plný diář, ale ti moudří a životaznalí dovedou veselý a rušný život pečlivě mixovat s chvílemi, kdy si užívají klidu, pohody, možnosti si jen tak přemýšlet nebo koukat do prázdna. Vědí, že občas se trochu nudit, je krásné a zdraví prospěšné.
