Vzpomínka: Čas zklamání

Moc pěkný článek, psaný s patřičnou mírou nadsázky.

Moc hezké ...

Děkuji za podobné souznění a tichou radost. Pokud jste se některá v minipříběhu našla, moc mě to těší. Pro mne děti - a nejen vlastní - byly vždy na prvním místě. Však víme, jak je to těžké skloubit naše představy a možnosti. Ale neměnila bych.

Až dnes ráno jsem si pročetla Váš hezký článek, který mne úplně probral, probudil a vnáší mi do nového dne výbornou náladu. Také jako Jana Hošková jsem při třech dětech dělala všechno a snažila si neustále vsugerovávat - vším jsem byla ráda - ale také jsem v duchu toužila po vyšších cílech. Bohudík dnes už vím, že ty všechny nejobyčejnější práce při dětech byly těmi nejlepšími!

Ahoj Danielo, díky za prima článek a také dík ostatním. Takové mini historky a mini příběhy potěší, zvednou náladu. A náhle si čtenář vzpomene, že také s dětmi, rodiči, ale i s vnoučaty podobné zažil, či zažívá, a možná o tom i napíše. Aspoň mě to napadlo, třeba dám něco na papír. ♥

Pro Marcelu: Děkuji za milý vzkaz. Před nedávnem měl podobný nápad vnouček, naštěstí to zůstalo jen v rovině úvah na domácí půdě.

Milé a vtipné vyprávění mi zvedlo náladu na celý den, díky. Dobře znám a umím zastírací manévry v domácnosti. Super je také Honzík, který přihlásí maminku do školní jídelny.

Pardon, omlouvám se panu Františkovi a děkuji za přízeň.

Děkuji za podporu, moc si toho vážím. I Vašeho času napsat vzkaz a udělat si navzájem radost. Myslím, že v životě jsme často obstály (teď mám na mysli ženy) určitě i díky humoru. A kdo jiný by měl jít příkladem než paní Naděžda s příjmením Špásová...Osobně jsem se pobavila při čtení historky paní Ivany a paní Jany, jako bych byla u toho. Srdečně zdravím všechny laskavé čtenářky.

Mám ráda když si někdo dokáže udělat legraci sám ze sebe. Pište dál !!