Vzpomínka: Čas zklamání

DANIELO PIŠTE DÁL, Váš humor mne moc baví.

Děkuji vám všem za milé komentáře. Ani nevíte, jakou mám radost! Jsem zde na Íčku poměrně krátce, ale vidím, že s mnohými mám podobnou "krevní skupinu" co se nadsázky týče. A mnozí jste dodali další inspirativní příběh, historku, úsměv... Díky vám budu mít krásný večer.

Pobavila jsem se též!

Nemohu než napsat HEZKÝÝÝ... Mám rád takový humor.

K pocitu zklamání vede často naše nesplněná představa o někom. Děti jsou samozřejmě také zklamané, protože mají svůj čistší pohled na svět a nečekaná poznaná pravda je zaskočí. Myslím, že nedobré jsou nesplněné sliby rodičů. Pokud daný slib z nějakého důvodu nesplní, měli by to dítěti vysvětlit, případně se mu i omluvit. Vaše vyprávění je pojato v optimistickém duchu a potěšilo mě. Děkuji.

Moc hezký článek. I když je mi tento způsob humoru velmi blízký, nikdy jsem nebyla (a dodnes nejsem) schopna osobně se v něm realizovat. Jen jedinkrát. Dodneška nevím, co mě to napadlo. Možná nám tehdy chyběly uklízečky, nebo snad pod vlivem euforie, že je konečně za námi obzvláště psychicky náročný školní rok, jsem ze sebe vydala maximum hereckého umění. Nahastrošila jsem se, také vzala hůl, a do prvního patra jsem se prokulhala celou školou až do ředitelny. Cestou jsem ovšem potkala několik zaměstnanců školy a jednoho se přeptala, kde najdu paní ředitelku. Docela dlouho trvalo, než jí došlo, kdo ji žádá o místo uklízečky. A protože vzápětí začínala poslední porada, požádala mě, abych takhle přišla i na ni. Začátek porady nebyl nikdy tak veselý.

Dano, opravdu jsem se pobavila, s tebou se rodina určitě nenudí. Neznám člověka, který by někdy někoho nezklamal, jen si nějak nepamatuju, že bych párala ponožky a pletla z nich svetry, dělala řízky z bůčku, natož abych šila něco z šátků. A to jsem zkušená pletařka i švadlena. Beru to tedy jako nadsázku, soudě podle stylu tvého vyjádření. :-)

Super, obzvlášť ten odstavec s výukou... Jak se naučit kulhat.. Škoda že neumím lítat,to bych si nenechala ujít. :-) :-) :-)

Tento humor je mi taky blízký. Trocha ironie, trocha nadhledu, to v životě fakt pomáhá. A hlavně to pobaví ostatní, když je to tak vtipně napsané. :-)

Paní Danielo,jen pár slov - ještě,že jsem byla po obědě,jinak by mi "zaskočilo"už dlouho, jsem se tak nezasmála a pobavila.Moc hezky napsané díky.