Babi, ty se chováš jako chlap

Milý Jene, určitě by to chtělo v příspěvcích a potažmo i v diskusích mnohem silnější mužský element, naprosto s Vámi souhlasím... ale kde ho nabrat, když potřebu "pokecat" a sdílet mají s obrovskou převahou ženy??? A bohužel figurují ve značné převaze i ve všech ostatních dobrovolných institucích či aktivitách, a to nejen v rámci naší věkové kategorie. Snad s výjimkou fotbalu... Tak co kdybyste k íčkařům přivedl ještě nějaké kamarády, aby se zapojili??? :-)

Když jsem se registroval tak jsem doufaljak si jako senoir pokecám. Po určité době jsem zjistil že portál se neměl jmenovat aktivní senior ale seniorka.A že by mu slušel název ne I6Oale Vlasta.

Ano, je to o vztahu, o partnerovi, jak spolu komunikují. Někdy se bere úplně samozřejmě , že žena obskakuje muže a když zestárne, uvědomí si, že chce žít trochu podle svého. A vedle sebe muže bez zájmu o cokoli. Tak se v ní něco vzbouří. Vezměme kolik osamělých žen je družných a aktivních. Když je to pár, je to samozřejmě ideální. Vyhovět si oboustranně, vědět, že oba starneme , nač si ztrpčovat ubíhající život. Oba dva jsou za společné soužití zodpovědni. A jaké si to udělají, takové to mají.

Děláme si život zbytečně složitý. Jsem vdaná přes 40 let a začátek našeho společného soužití bylo hlavně o vyjasňování pozic. Někdy to byla docela Itálie. Teď už dlouho víme, že je ten druhý nejbližší člověk, který nás zná a ví o nás všechno. Jiného bližšího člověka nemám. Děti mají vlastní rodiny, kamarádi jsou fajn, ale ani těm neříkám úplně vše. Nejbližší člověk je můj partner. Každý z nás je dobrý v jiných věcech a ty dělá jak pro sebe tak i pro mne a nemáme problém si udělat radost i třeba jen v tom, že si rádi posloužíme i tou kávou. Už se nemusíme prát o pozice, známe se a vyjdeme si navzájem vstříc. Jde hlavně o pohodu a to, že na nic není člověk sám.

Paní Rozárka Obecná to napsala naprosto přesně. Netřeba nic dodávat.

K tomu, aby se lidi domluvili, je potřeba vzájemné úcty. Chytré knihy praví, že stačí říct jak se cítím: Ne tedy "nebudu dělat služku" ale "bolí mě nohy, udělejte někdo kafe" A je to!

Capu, ze si zena na sklonku zivota uvedomila, ze byla nedocenena. Ale vyjadrovat to tim, ze odmitne doma varit kafe.... :D je smesne. Jak tu nekdo v diskuzi psal, jednou vari ten, podruhe ten a ani jeden se z toho nezblazni....

A ještě dodatek. Jak by tedy vyřešila opravdová feministka tu scénu s kávou? Jednoduše. Když vstávám já první, vařím kávu já. Když vstává první partner, probouzí mě čerstvá káva na nočním stolku. A občas ji děláme společně a vykládáme si přitom. Nikdo z nás to nebere jako povinnost, ale jako milé gesto.

Tady jde nádherně vidět, že autor článku nemá o feminismu ani páru a ani se nenamáhal si něco o něm zjistit. Vychází pouze ze stereotypů o nabroušených nepříjemných militantních chlapo-babách, třeba ta ve vymyšleném případu paní, co odmítá uvařit kávu. Tak to opravdu není. Já mám třeba o tématu hodně načteno a ano, jsem feministka. A co to znamená? Především vztah s partnerem založený na komunikaci. Nepoužíváme nevyřčená očekávání založená na stereotypech, že muži by měli dělat to, ženy zas ono. Neexistuje hlava rodiny, tedy velitel a podřízený, vztah je rovnocenný, na všem se domlouváme. Navzájem známe své lepší a horší stránky a podle toho jeden ustoupí druhému. Vlastně to není, že by jeden musel ustoupit, ale jeden to druhému dokáže vysvětlit tak, že druhý mu uzná za pravdu :-) Já například lépe rozumím jídlu a výživě, zdraví, ale také věcem okolo domu (jsem stavař). On lépe rozumí autům a ekonomii. Nebojujeme spolu, snažíme si vyjít vstříc. A opravdu jsme spolu dlouho :-) A přesně o tomhle je feminismus. Místo řazení do škatulek podle pohlaví, věku, barvy pleti a z toho vyplývajících očekávaných vlastností a schopností, koukáme na člověka jako individualitu. Je to náročnější, člověk nemůže používat myšlenkové zkratky a musí hodně komunikovat, ale minimálně ve vztahu to stojí za to. A ne, tohle není menšinový feministický směr, je většinový. Jen není tolik populární v mediích, jako ukazovat na militantní ženy, co chtějí vyhubit muže.

Někdy mám pocit, že se ženám ta rovnoprávnost nějak vymyká z rukou. Pletou si rovnoprávnost s hrubostí, sprosťáctvím. Neříkám, že jsou všechny takové, ale je jich čím dál víc.......