Babi, ty se chováš jako chlap

U starších manželů je to o toleranci, domluvě na pravidlech, vstřícnosti a soužití může být i ve vyšším věku hezké - ale musí chtít oba. U mladých je to totéž, s tím, že si musí uvědomovat svou roli, když založí rodinu a že prioritou je společná výchova dětí, rozdělení úkolů mezi rodiči - a u každého páru to může být odlišné. Děti ale velmi vnímají, jak se rodiče chovají k sobě, jak k nim i jak se chovají k prarodičům....a ovoce výchovy se sklízí až v pozdějším věku.....to je třeba mít na paměti...kdo neměl, dnes pláče a naříká, že potomky vychoval špatně. Pokud se někdo snaží vládnout, je to taky špatně. Myslím, že nejlepší výsledky má dohoda, tolerance, společné řešení problémů a vzájemná láska a úcta jeden ke druhému, napříč generacemi.

Ve všem by měla být určitá rovnováha : jak se to poruší,jde všechno špatně. Nic se nemá přehánět do extrémů,domácí puťka,co ještě včera doma vařila,pekla,smažila,uklízela,manžílkovi podstrojovala,se nemůže přes noc změnit na emancipanovanou Ženu,co vládne přinejmenším svému manželovi,nebo dětem...Já vyznávám heslo "žít a nechat žít" už asi 50 let.Vydělávala jsem větší peníze než manžel.Řídím auto,on ne.Ale nikdy jsem se necpala do pozice,že " mám na něco větší nárok,že tohle je přecemužská/ženská práce",dělala jsem to,co bylo právě nutno dělat,bez nějakých komedií.Doma máme pohodu,je radost se tam zdržovat.

Ano, i já mám odpozorováno že některé ženy v pozdním věku na sebe oblékají "mužské kalhoty", a naopak muži jsou vnímavější, citlivější....

Předposlední odstavec.... Vypovídá o všem. Článek mně pobavil. Děkuju.

Bezvadný článek ! Zasmála jsem se, jak se babička po létech "probudila". Ale dodala bych: Všeho s mírou, prosím ! Každý z nás, muž či žena, má geneticky určenou svou roli. A to se nedá kolikrát obejít. Ženské musí být samostatné, kolikrát jim totiž nic jiného nezbývá. A díky za to, že jsme získaly rovnoprávnost ! Ovšem všechno má svá úskalí a je potřeba v každém případě používat rozum.

Ženy samoživitelky se nedomáhají soucitu, ale pouze toho, co jim náleží podle zákona. Myslím, že je ostuda, když se chlap nestará o svoje děti.

Nic se nemá lámat přes koleno. U toho, jak ta babička vyjela na svého manžela, že mu nebude vařit kávu, jsem nebyla, těžko říct, zda ji pěkně poprosil, nebo jak to bylo. Mně před pár lety psycholožka dala nějaké testy a pak řekla, že si musí něco ověřit, protože moje testy vykazují určité hodnoty tak vysoké, jako u mužů. Zeptala jsem se jí: Paní doktorko, znamená to snad, že zemřu na rakovinu prostaty? Neměla smysl pro černý humor. Nedávno jedna asi osmdesátiletá žena mi říkala, že ten živitel mi schází. No, neschází, já jsem se vždy živila sama. A vždy jsem vydělávala mnohem víc, než manžel. Což mne přivedlo k myšlence. Ženy chtějí být naprosto genderově vyvážené, tak proč se pak domáhají lidského soucitu, jako "samoživitelky", o které nikdo nepečuje?