Ty jsi celá máma. Kdy se ženy začnou podobat svým matkám?
Ilustrační foto: ingimage.com

Ty jsi celá máma. Kdy se ženy začnou podobat svým matkám?

23. 6. 2020

Většina žen se shoduje: Celý život nás na mámě něco štve a pak, ve vyšším věku, zjistíme, že jsme jako ona. Mluvíme stejně, máme stejný vkus, jsme si čím dál více podobné. A dokonce říkáme ty samé věty, které nám tak lezly na nervy.

Jednou přijdeš na to, že jsem měla pravdu.
Myslím to s tebou dobře.
Až budeš mít dítě, pochopíš, proč se o tebe bojím.
Ta delší sukně ti sluší více než ta krátká.

Každá žena si vybaví desítky vět, které říkala její máma a které ji výrazně rozčilovaly. Mnoho žen vzpomíná, jak jim maminka v určité době připadala nemožná. Jak se jim nelíbil její účes, její styl oblékání, vkus při zařizování bytu. A pak, časem, pomalu zjišťují, že používají stejná slova, stejná gesta. A když se podívají na fotografie z mládí maminky, vidí, že podobný účes mají teď i ony samy. A že vyznávají podobný styl oblékání. Obklopují se podobnými věcmi.

„Jsem přesvědčená, že své matky milujeme, současně je nenávidíme, nechceme se jim podobat, a ve stáří zjistíme, že jsme jejich kopie,“ říká advokátka Daniela Kovářová, která na téma vztah matek a dospělých dcer nedávno vydala detektivku s názvem Matkovražedkyně.

Podobný názor má řada psychologů, terapeutů, odborníků na rodinné vztahy. „Vztah s mámou vnímám do velké míry jako setkání sama se sebou. Se svými stinnými stránkami, které na sobě nepřijímám nebo kritizuji. V podstatě, čím více nechceme být jako naše máma, tím více se jí podobáme,“ uvedla terapeutka Kristina Baudyšová.

Mnoho žen odchází z domova s přesvědčením, že rozhodně nechce být jako jejich máma. Že chtějí žít jiný život, jinak vypadat, mít jiné záliby.

„S hrůzou zjišťuji, že říkám své dospělé dceři úplně stejné věty, které mi říkala máma. A ta se teď tomu směje. Smějí se mi vlastně obě. Dcera, protože jí ty věty samozřejmě připadají pitomé, a máma, protože si uvědomuje, že dříve ty věty připadaly pitomé mně,“ vypráví padesátiletá Sylvie, matka pětadvacetileté dcery, dcera dvaasedmdesátileté matky. A její přítelkyně Jana, se kterou problém často rozebírá, podotýká: „Nejvíce mě na mojí mámě štvalo, že nosí podivnou dlouhou ofinu. Připadala mi divná. Nedávno jsem si prohlížela fotky a uvědomila jsem si, že vypadám stejně jako ona, když byla v mém věku. Vůbec nevím, jak se ta moje ofina vyvinula tak, že je úplně stejná, jako nosila máma. Já jsem vlastně její kopie. Dívám se na ni a teď naprosto přesně vím, jak budu vypadat ve stáří. Přitom jsem se celý život snažila vůči ní vymezovat. A dokonce si musím přiznat, že jsem si zvolila i stejný typ muže, jako byl můj táta. Vypadá stejně, je i stejně nezodpovědný, zkrátka i ve výběru chlapů jsme na tom stejně.“

Britský lékař Julian De Silva zveřejnil studii, podle níž se ženy začínají měnit do podoby svých matek zpravidla ve věku kolem třiatřiceti let. V té době se jim podle něj začínají podobat nejen vizuálně, ale velmi často říkají věty a dělají věci, které jim na mámách vadily, které odsuzovaly. Velmi často je zlomem to, že se ženám narodí první dítě.

„Vždy jsem si říkala, že budu vychovávat dítě jinak, než máma vychovávala mě. Byla nesmírně úzkostlivá, až hysterická. Za vším viděla katastrofu. Dost se s tátou hádali. Například si přesně pamatuju, že jsem jednou spadla z kola a matka po otci hystericky řvala, že mě málem zabil, že za to může on. No, nedávno jsem stejně hystericky řvala po mém muži. A to jen proto, že přišel z procházky se synem a ten měl trochu odřené koleno,“ vypráví pětatřicetiletá Klára. Ze všeho nejvíce nesnáší větu své matky, která zní: ‚Já jsem ti to říkala.‘ „Máma ji používala často v různých souvislostech. Přistihla jsem se, že ji synovi říkám minimálně jednou týdně i častěji,“ podotýká.

Lékař De Silva tvrdí, že po třicítce se i muži začínají více podobat otcům. Začnou používat podobná rčení, gesta, politické postoje, názory na život. „Je to naprosto přirozená součást stárnutí a zároveň je to pro lidi nepříjemný poznatek, protože si uvědomují, že stárnou. Najednou jim začne docházet, že jsou ve věku svých rodičů, kteří jim kdysi připadali staří a takzvaně nemožní,“ uvedl autor studie.

Takže se vlastně divíme něčemu, co je naprosto přirozené a co naši předkové dobře věděli.

Ne nadarmo se přece kdysi říkávalo: Jaká matka, taková Katka. Což bylo myšleno jako varování pro mladé muže, kteří si hledali nevěstu. Podívej se nejdříve na její mámu a uvidíš, co budeš mít po letech doma, slýchávali. A mnoho mužů pak ve vyšším věku může odpřísáhnout, že to tak opravdu je.

rodina
Hodnocení:
(4.8 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jan Jirak
když se Vaš manželka začne podobat tchyni, to je konec
Soňa Prachfeldová
Ano podobám se mamce, povahově a co starnu i vzhledově. A tak zřejmě občas jdu na nervy svým potomkům, jako šla maminka mě. Geny se nezapřou :-)
Marie Ženatová
Díky moc za velmi zajímavý článek.
Eva Kopecká
Svoji matku asi neumím objektivně posoudit jako člověka. Pouze asi jako dceru, matku a babičku. V pomyslné maturitě by u mě asi takříkajíc rupla. K blízkým příbuzným podle mě nebyla vstřícná a srdečná, nebyla empatická a neuměla být objektivní. Nedovedla oplatit dobro, dovedla být lhostejná k potřebám druhých. K někomu dokázala být přehnaně kritická, druhý jí mohl skákat po hlavě, aniž by dala najevo, že jí to vadí. Byla soustředěna jedním směrem. Zatvrzele odmítala některé věci,a nešlo o extra super moderní novinky. Řekla s tím bych se nenaučila a mé rozčilovalo, že to ani nezkusila. Uminutě dokázala trvat na svém a to i v případě, že odlišný názor měli všichni kolem, kteří měli i nakonec pravdu. Tak ani jí nikdo nic dobrého asi moc neoplatil a ti vyvolení,pro které by se rozdala, to brali asi spíš jako samozřejmost. A uměli jen brát. Když něco potřebovala ona sama...to se nečekala....kdyby mi děti řekly, že jsem.jako ona....tak by me to mrzelo. Já jsem k lidem empatická. Když můžu, pomůžu a umím dát svým dětem najevo cit. Nikdy bych jim nevynadala za to, že někomu nezištně pomohly. Moje matka nikdy neměla potuchy o tom, co je důslednost. Každý kdo ji chtěl doběhnout, ji doběhl. Mockrát se jí neplatilo, že nedovedla být trochu taktická. Klidně řekla něco člověku na plnou pusu, i když to nebylo vhodné a ani to kolikrát nebyla pravda. Přišla mi lhostejná k těm,kdo ji potřebovali a zbytečně posluhovala těm, kdo ji využívali.....jsem po jejích rodičích.....byli úplně jiní, měla jsem je moc ráda a pořád na ně vzpomínám.
Marta Novotná
Jsem své mamince hodně podobná jak fyzicky, tak i povahově a jsem ráda.
Věra Ježková
Celá máma nejsem. Jsem ráda, že jsem nepřevzala některé její chování. Podobu bych brala, byla moc hezká.
Marie Doušová
Zajímavý článek ......něco nám rodiče předali, a je potřeba si uvědomit co je dobré a čemu se vyvarovat....
Danka Rotyková
Vypadám sice jako tatínkova maminka, tedy moje babička Karla, ale moje vnitřní nastavení neumím ztotožnit s žádným členem mé rodiny.
Olga Škopánová
Já jsem podobou a vším ostatním na otce, naštěstí.
Daniela Řeřichová
Asi jsem výjimka, ale mně maminčiny názory nevadily, náš vztah byl spíš kamarádský než rodičovský. Zároveň si stále víc uvědomuji, že se spíš podobám tatínkovi, a to povahou i zjevem. Tady bych radši brala podobu maminky.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.