Někdy jsem zoufalá. A pak šťastná, když se máma směje

Přidávám hvězdičky... Vidím z článku i diskuze, že nejen stáří je i v dnešní nové době u každého problém... Hezké ale těžké. Také na LDN jsem to na vedlejším lůžku vnímala... Každý to má tak moc a ve všem jiné... Autorka článku nezapomněla snad na nic... Čtěte a sbírejte info a i jinak občas někomu udělejte aspoň malou radost. Žijeme a přežijeme v tom nějak všichni...

Dobrý den, ve Stodě je "Centrum sociálních služeb", kteří dělají odlehčovací pobyty i pro seniory. Měla jsem tam dvakrát svojí maminku na krátkodobý pobyt. Vždy byla spokojená a bylo o ní dobře postaráno.

Je to určitě hezké, vyhovuje-li to oběma stranám, dožít svůj život uprostřed své rodiny. Ne vždy je to možné. Počítám i s horší variantou.

Nikdy bych nechtěla, aby mé děti musely podřídit své životy mojí nemoci, snad budu schopná si ve vysokém věku zaplatit profesionální péči.

Vážená paní učitelko, klaním se vám, protože opravdu jste (alespoň v mém okolí) "bílá vrána"! City a úctu zničil konzum. Je obrovská lidská tragedie, když v 70 letech přemýšlíte, kdo se o vás v nemoci a stáří postará. Děti mohou být milionové, ale žijí stovky kilometrů od vás, mají vlastní rodiny, pracovní povinnosti...U vás byla šťastná konstelace v celoživotním soužití, ale i tak jste úžasná!

Olgo, to s Vámi souhlasím, zvladla jsem péči o maminku , jelikož bydlela s námi v RD a rodina mi obdobně pomáhala.

Úžasná dcera s podporou rodiny, mnoho sil a zdraví přeji.

Jen by mě zajímalo, jak by to všechno paní zajišťovala, kdyby bydlela 300 km daleko.

Další krásný článek o rodině se vzácnými vztahy. Kdo tak vyrůstá od malička a vidí kolem sebe lásku a vzájemnou úctu, bere to jako samozřejmost. K stáru by se asi těžko předělal. Obdivuhodná je i ta vnučka. A všechny ženy jsou si podobné. Moc děkuji.