Foto: https://pixabay.com/cs/images/search/budapešt/?pagi=2

O xenofobii s úsměvem XII: Maďaři

11. 6. 2020

Můj příběh

Autor: Věra Ježková

Hodnocení:

(5 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zuzana Pivcová 11.6.2020 10:02

Něco jsem napsala již k první části. Z neznalosti už tedy nic dalšího nemůžu dodat. Zaujalo mě to, že v médiích nemůže nikdo hovořit dialektem. Kdysi jsem četla, že v Británii je při konkurzech jedním z nejdůležitějších faktorů, zda bude adept přijat, vzorná mluva, jak oni říkali - BBC English. Zato u nás. Dřív byli terčem připomínek Pražáci se svým širokým í jako é. Třeba Merka - Mirka Čejková. Dnes mluví většina moderátorů jak negramoti. Díky, Věrko.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá