O zlomyslném počítači

Já dokonce se svým počítačem komunikuji slovně. Slušně ho pozdravím a poprosím ho, aby byl hodný a netrápil mně. Než ho vypnu mu poděkuji a popřeji hezký odpočinek. Jak píše pan Zelenka, nedovedu si bez něho svůj současný život představit.

S počítači pracuji již někdy od osmdesátých let a za tu dobu jsem se dočkal spousty takových "radůstek". Dříve to hodně býval vypnutý proud a s ním ztráta rozpracovaných programů a jak byly počítače čím dál tím složitější a internet čím dál agresivnější, programy složitější... No prostě nedopustit, aby byl počítač "chytřejší, než Vy. :)

Honzo, to je normální, jedna rada je otevřít okno, šup s ním ven a koupit nový. Pokud ovšem tenhle šprýmař není zrovna nedávno koupený. (ʘᴗʘ✿)

Na notebooku se mi před časem objevila hláška, že hrozí smrtelné nebezpečí a že je fatální chyba na pevném disu a že se mám okamžitě vypravit do servisu. Protože pak běžel bez problémů dál, hlášku jsem ignorovala, jako obvykle. 2 dny po záruční lhůtě pak NB skutečně zkolaboval, v servisu museli vyměnit pevný disk a zachránili jen některá data. - No jo, ale jak má jeden poznat, kdy si z něj počítač dělá legraci a kdy to myslí vážně? Jinak pěkný článek...

Když jsem ještě byla v pracovním procesu divili se programátoři v tehdejším výpočetním středisku, jakým způsobem jsem dokázala počítač "tak zasukovat" . Rychleji totiž jednám než přemýšlím. Už jsem několik PC odrovnala a ten samý vztah mám k mobilům. Neustále mi celá rodina dává svoje staré mobily na dosloužení. Naposledy jsem jeden desinfikovala proti koronaviru, a prý jsem tam něco rozpustila. Teď mám jeden půjčený od vnuka. Šetřím na nový, ten chytrý. Doufám, že bude chytřejší, než já.

To jsem ráda, že v tom nejsem sama. Ten náš mě také občas pěkně vytáčí. Někdy mívám "zlomyslnou" radost, když Pavel nevěřícně kroutí hlavou a dává vinu mně, a pak se mu stane něco podobného. To se ovšem svede na počítač. :-) Ale oba jsme rádi, že ho i se máme. ♥♥

Jj, počítač a já - to by byla sága, co jsme spolu již všecko zažili. Ale už tolik nevyšiluju, když zastřečkuje, vždycky si vzpomenu na nejst. vnučku, co pravila: " Ale babi, řekni si, že je to jen blbá bedna." A taky sebekriticky uznávám, že někdy je opravdu chyba mezi monitorem a židlí (to zase říkal můj starý kolega, který mne na pc zaučil a rovnou na podvojné účetnictví, a to stylem "hozena do vody, nucena plavat". (Ten vysoký tlak mám mít z čeho...) Naštěstí můj velký vnuk je ajťák k pohledání a je ochotný mne z každé počítačové bryndy vysekat. Jinak o první počít. defenestraci uvažoval už kdysi můj šéf (na pc neuměl ani ťuk), když pravil, že nám ty počítače vyhodí z okna. A já, vlastní počítač tehdy ještě nemajíc, jsem opáčila, jestli prozradí, z kterého okna, že si ho dojdu chytit.

Někdy mně počítač víc než překvapí a začínám uvažovat o První počítačové defenestraci v dějinách.

Děkuji všem za komentáře. Za ta léta bojů jsem se přece jen něco naučil. Dnes si život bez PC už nedokáži představit.

Jendo, potěšil jsi mě. Ne, že bych se bavila tvými mrzutostmi s počítačem, ale tvá glosa mi dává víru, že nejsem úplně pitomá, když si neumím poradit s notebookem a že někdy straší zbytečně. A děkuji ti za cenné rady, které jsi mi poskytl, když jsem ti psala o pomoc. :-)