Vzpomínka: čas školních besídek

Pro pana Jaroslava. Mé první - a na dlouho poslední - veřejné představení bylo naprosto ostudné. Měla jsem v první třídě recitovat na akci k MDŽ v modřanské Orionce. Tatínek mi napsal básničku a maminka naondulovala vlasy. Když jsem před sebou viděla ten dav, všechno se mi vykouřilo z hlavy a stála jsem tam jak tvrdé y. Paní konferenciérka mě chtěla povzbudit : "Tak nám něco zazpívej." Připažila jsem a spustila: "Kde domov můj..."

Pro paní Soňu. Náš syn měl jednou v kočičí akademii Vařilli jsme kaši hrát kuchaře a měla jsem za úkol vyrobit rondon. Vzhledem k mé nešikovnosti jsem nad kuchařskou čepicí strávila několik hodin. Na místě činu pak pod čepicí byla hlava jiného kluka a náš syn vyčuhoval z veliké krabice. Prostě si kluci vyměnili role a ten náš hrál KAMNA.

Také jsme něco podobného prožili, byl maškarní ples pro děti, babička ušila synovi nádherné oblečení pro prince i s čapkou a syn odmítal a nešel a nešel mezi děti, Inu nebyl děda.

Po celou dobu čtení jsem se upřímně smála. Děkuji moc.

Hezké , dovedu si také živě představit :-)

Krásný a hlavně veselý příběh z besídky. Protože jsem jich zažila hodně se svými dětmi i v práci s dětmi, tak jsem si dědečka živě představila a nahlas se smála. Šikovný děda.

Moc hezký příběh.

Statečný a obětavý dědeček :-). Hezký příběh, díky.

Velmi pěkné. Já jsem bohužel zažil jen besídky poklidné. Kde je těm letům konec!

Děkuji za milé komentáře. Chci jen dodat, že klouček byl nakonec pyšný, že má takového zábavného a statečného dědečka a smál se spolu s ostatními.