Od babičky k babičce přes tři století

Díky moc za nádherný článek. Moje babička se narodila v roce 1890 a já si ji užila skutečně hodně, měla jsem u ní takový druhý domov, plný lásky, porozumění a laskavosti. Když se mi narodila v r. 1969 moje první dceruška a já šla už po 3 měsících do práce, tak se mi o ni ve svých 80ti letech velmi pečlivě starala než jsem vždy přiběhla zpět do domku a to až do doby, kdy jsme se přestěhovali. A já jako babička jsem si užívala s velikou láskou více nebo méně všech devíti vnoučátek od svých tří dětí - nyní už mám jen ta nejmladší a těším se, že se třeba ještě dočkám někdy i pravnoučátka.

Je krásné, když si děti užijí babičky. Já to štěstí neměla. Maminka byla nejmladší ze sedmi sourozenců, takže už jsem ji nezažila a druhá babička bydlela daleko. Moje děti jednu babičku už taky nezažily a druhou měly daleko, teď jsem sama babička a k dceři mám 250 km. To na časté návštěvy taky není, syn bydlí blíž, takže jeho děti si užívám. Je krásné, když si lidé v rodině pomáhají.

To je opravdu obdivuhodné, i ta dlouhověkost. A hlavně ty krásné vztahy. V tomto případě to o sobě říct nemůžu, z babiček jsem zažila jen jednu a ta měla raději naši sestřenici, dceru svého syna, než nás, dcery své dcery. Někdy to tak bývá a děti to zcela nechápou. Kdo chce, může si přečíst můj někdejší článek "Tamara". Děkuji, Hanko.

Je to moc hezké a úpřimné vyprávění. Děkuji.

Paní Hano, děkuji za Vaše láskyplné vyprávění i osobní vyznání z citů k babičkám. Považuji šťastné dětství za velký dar a ve Vaší rodině si tuto dobrou energii předáváte z generace na generaci. Jsem přesvědčena, že život funguje jako ozvěna - kolik lásky dáváme, tolik se nám vrací. Osobně nejsem jako babička od BN, ale snad jsem svým způsobem také přispěla k hezkému dětství vnoučat.

Článek je opravdu moc krásný.

Krásný článek ! Vědci pořád přemýšleli, jak je to možné, že ženské žijí déle než muži. Podle mne je to dané přírodou - jakýsi "instinkt" to ženám velí...pomáhat vychovávat i vnoučata a pokud síly stačí, i ta pravnoučata. Babičky jsou velice důležité a mne vždycky potěší, když se někde dočtu, že to v nějaké rodině chodí tak, jak má ! :-))