Povzdech

Někdy nás přepadá takové chvíle... Hano, jste dobrá, že jste z ní dokázala vykřesat báseň, i když tesknou... :-)

Hano, smutné,pravdivé ,ale srdcem psané.Přeji upřímně hodně krásných dní a zase trochu optimismu a krásných vzpomínek na mládí...... Dík za to, že mohu Vaše básně a povídky a články si přečíst.*********

Děkuji

Psáno srdcem, díky, držte se :-)

Povzdech opět vystřídá Usmívání. :-)

Paní Šimková, také mám tyto pocity. Stáří je velmi těžké období, stále něco bolí a stále o něco přicházíme. Nejsem optimistka, každý den se bojím, že bude už jen hůř. Přesto Vás chci povzbudit, zase bude lépe. Dokud se o sebe postaráme, máme naději, že to, co nás čeká, zvládneme dobře. Hodně pište, Vaše příspěvky zde na íčku patří k jedněm z nejlepších. Přeji moc a moc zdraví.

Ahoj Hani, každý by Ti rád pomohl aspoň slovem, ale já Ti rozumím, kdekdo s Tebou může soucítit, jenže to, co cítíš ty, a co bolí tebe, to nikdo nemůže vědět. Každý z nás má své problémy a bolesti, někdo více, někdo méně, já osobně nesnáším ty věčné optimisty a hrdiny, kteří své problémy nepřiznají a nad bolestí jiných jen mávnou rukou. Je opravdu dobré se z toho vypsat, taky to tak někdy dělám, ale náš problém zaniká jen na chvilku, zase se vrací v toku všedního dne, a když si člověk uvědomí, že to, či ono už se nevrátí, těžko se s tím smiřuje. Někdo si stáří užívá, někdo se trápí, patřím do té druhé možnosti, pomáhá mi portál, rodina a to hlavně vnuci a pravnučka, už tím, že jsou, a když přijde z jejich strany třeba malá pomoc, jsem tomu ráda. Přeji ti ještě mnoho hezkých dní, které budou stát zato, aby jsi byla aspoň chvíli šťastná a spokojená.

Já si, Hani, myslím, že jsi "trvalka". Určitě máš v sobě sílu přestát mnohé horší chvíle. A navíc máš Anděla.

Alespoň se z toho zkoušíte vypsat... Možná by pomohlo, s někým si popovídat - od čeho jsou přátelé ?

Hanko, velmi smutné, ale pravdivé verše. Jen se tomu všemu nepodávejte, člověk dostal dar života od Boha a tak musí využít každý den, který je mu dán. Jen tak si vzpomeňte na ty, kteří na nemocničním lůžku bojují o život, ale nedaří se jim vyhrát. A jak by chtěli žít! Vy žijete, i když sem tam něco bolí, ale můžete chodit, alespoň se projít, vše si obstaráte, tak není ještě tak zle. Na dálku posílám sílu zdraví a lepší nálady...