Neprodáte? Tuto otázku dostává stále více chatařů a chalupářů. Zájem o rekreační objekty prudce roste

My jsme nakonec chalupu našli na webu https://www.realhit.cz/prodej/rekreacni-objekty/chalupy hledali jsme hlavně přes Covid abychom mohli zmizet z města. Opravdu nám chalupy mizely před očima.

Pro mě je ideální mít byt v paneláku a vlastnit objekt se zahradou na dovolenou a víkendy. Za ty roky jsem převrátila v ruce snad každý kousek zeminy, měla v ruce snad každou cihlu. Mám zatím tu výhodu, že sem mladí jezdí rádi s že přiloží ruku s dílu. Že se tu sneseme. Oni jsou rádi, že se vrátí z práce a najdou mě i svého potomka v pohodě, já jsem zase ráda, že je náš plná chalupa a že si nemusím dávat pro jistotu pod postel nějakou bodnou zbraň pro případ přepadení....dokud to bude takhle fungovat...zaplať pámbu za to.

Zdědila jsem chalupu po babičce ve středočeském kraji. Když jsme se jí ujali, potřebovala hodně naší péče, ale byli jsme tam moc rádi po celou dovolenou a jinak na víkendy. ze staré, nehezké chalupy asi 150 let staré jsme vytvořili pěknou rekreační chalupu k celoročnímu používání. jezdili jsme tam mezi svátky a na Silvestra. Když jsem zůstala sama, musela jsem ji prodat, neměla jsem auto a 150 km zvládat s 2 přestupy už jsem nezvládla. Dodnes se mi po ní stýská.

Také už na svou chatu nestačím a děti tam jezdí málo. Vydržím rok, dva, a ak se uvidí. Pokud nebude mít rodina o chatu zájem, prodám ji a třeba se ještě podívám někam do světa. Bude-li sloužit zdraví.

Taky dávám za pravdu Daně. Mám chatu po mámě, a protože byla sama, jako já, postavila tu nejlevnější, která tenkrát byla. Má 60 let, a pokud se o ni nikdo nestará, tak se pomalu rozpadá. Loni jsem musela dát novou střechu, tak aspoň že do ní nebude pršet. A přesto jsem ráda, že ji mám. Vypadnout z paneláku, a i když na to už nestačím, sem- tam něco udělám na zahrádce, pak vytáhnu lehátko, knížku a válím se. Taky jsem uvažovala o prodeji, ale teď vím, že NE. Prodá si ji až syn. Ten má svůj starý domek, práce nad hlavu, tak na chatu nemá čas.

Chápu městské lidi z paneláku. Vyrostla jsem na vsi, manžel také a v paneláku jsme asi 10 let bydleli. Velice nám chyběla trocha prostoru venku, na posezení, na běhání pro děti. Tak jsme postavili domek. Dnes si panelákové bydlení už neumím představit, i když vím, že je o dost jednodušší na starosti a práci, než domek.

Do ciziny nejezdíme, ale chatu bych také u nás brala všemi 10ti. Ale bez financí člověk nezmůže nic, a i Danka R. má pravdu.

Také vzpomínám na naše staré obydlí v Týně, jak by to tam bylo lepší než v Praze, jenže bez vozidla a bez řádného topení by to tam nebylo jednoduché. Tak až v létě!!

Pravdivý článek, ale všechno má rub a líc. Chata nebo chalupa chce někoho, kdo se o ni postará. Obvykle tedy muž, pokud není, chce to peníze navíc.