Den parků

Děkuji Vám všem za Vaše dobrá slova.

Moc děkuji za připomínku Dne parků, také jsem o něm nevěděla. Velmi se s vámi ztotožňuji v pocitech smutku z lesů decimovaných suchem, polomy a kůrovcem. Snad bude lépe...

Maruško, o Dni parků jsem nevěděla. Líbí se mi. Díky.

Jé,Maruško, já to četla párků. Prostě bez žvance nemůžu být. Ale parky mám taky moc ráda. Zrovna dneska jsme se v jednom procházeli. :-)

Maruško, jak starneme a jsme spjaté s přírodou, vše víc prožíváme. V lese žiji, vychutnávám si vše, co nabízí, všemi smysly. Na zahradě znám sekání pro králíky, raději bych měla upravenější, ale chápu syna a koneckonců i ty králíky :-)

Prosbu lesa znám také odjinud, ale ta na fotografii je obzvláště hezky vyvedena. Když se teď po deštích zazelenala tráva na mýtinách a podrost, který na některých místech po lese zůstal, je to hned veselejší pohled. Příroda si poradí, jen jí musíme trochu pomoct a dát šanci. Děkuji, tento den jsem v kalendáři přehlédla.

Lesy jsou krásné, ale bohužel jsou poslední dobou v dost tristním stavu. Mám ráda krajinu která je zalesněná a když je tam i voda, tak mám velikou radost. A určitě nejsem sama.

Myslím že Prosba lesa byla v tom Harachově. Také mně něco z ní v hlavě zůstalo. Příroda si bez nás poradí sama, ale my bez ní ne, a proto je třeba ji chránit a ne ničit !

Maru, krásný článek a nádherné doprovodné fotky, vystihující Prosbu lesa. Já jsem vždy nešťastná, když se stromy kácí, či vichr zničí co se dá a pak dlouho se nic neděje, než se zase začne sázet. A což pak, než les vyroste, jedna generace málo... chraňte naše lesy, ale jak, někdy nejen síla příroda, ale síla a moc peněz dokáže vše totálně zničit!!!

Nevěděla jsem, že je také Den parků, ale to je dobře. Prosbu lesa jsem už někde četla, a nevím, zda to dokonce nebylo loni v Harrachově cestou k Mumlavským vodopádům. Příroda je silná a překvapivě si dosud vždy se všemi ranami poradila. Díky, Maruško.