Okénko do historie: Přídělový systém
Foto: archiv autora

Okénko do historie: Přídělový systém

25. 5. 2020

Při pohledu na plné košíky nákupu jsem si vzpomněl na léta 1939 až 1953, kdy u nás byl zaveden přídělový systém, takže vše bylo na lístky a v omezeném množství.

Okamžitě si vzpomenu na oranžové potravinové lístky, modré šatenky a tabačenky. I na benzin byly poukázky a přesto, že otec měl benzinovou pumpu, na ty si nevzpomínám.
 
Potravinové lístky byly vydávány na čtyři týdny a jednotlivě na nich byl vyznačen druh potraviny v gramech a dokonce i mýdlo. Těžce pracující měli dávky zvýšené, ale ani ty nezaručovaly žádný blahobyt. Zemědělci jako samozásobitelé dostávali lístky pouze na cukr. Mnohým po splnění vysokých dodávek moc potravin nezbývalo, a když už, dávali či prodávali přebytky známým či zájemcům. Za války Němci kontrolovali ve vlacích zavazadla, protože převoz potravin z venkova byl trestný.
 
Potraviny se musely nakupovat v určeném obchodě, obchodník dostával zboží podle odevzdaných lístků a mouku a cukr musel pečlivě rozvažovat, protože v pytlích nebylo nic navíc. Po vydání lístků se každý snažil vybrat příděl co nejdřív, protože na koho se nedostalo, měl prostě smůlu.
 
Za války chodily po obchodech kontroly a byly značné postihy od pokut po vězení. Otce, který při drogerii prodával i potraviny, od postihu zachránila potrhlá zákaznice. Scházelo mu totiž pár kilo cukru, které dal bez lístku věrnému zákazníkovi na svatbu. Naoko hledal chybějící cukr, zavadil o pytel mouky a zašpinil si černý plášť. Zákaznice vzala smeták, poskakovala za ním a volala: Pane materialisto, stůjte, máte bílou sedínku! Když odešla, kontrolor otci řekl, že se už dlouho nezasmál, jak ho ta baba ometala, tak aby si to dal do pořádku.
 
Nám jako dětem lístky přinesly nemilou povinnost. Neděle byla vyhrazena na lepení lístků. Jednotlivé malé ústřižky se lepily vodním sklem na velké archy balicího papíru a odevzdávaly se na radnici. Lepila celá rodina a my poslouchali vyprávění rodičů o první republice, kdy se daly koupit banány, pomeranče, čokoláda, rýže a to byla pro nás vlastně pohádka.
 
Ani po válce potravinové lístky nezmizely a dávky se nezvýšily, i když potraviny doplnily vojenské konzervy od UNRRY, které zanechala v Evropě americká armáda. Roku 1947 bylo katastrofální sucho a neúroda a pomohl nám údajně Sovětský svaz dodávkami obilí. To hrálo do not komunistické straně, která se v únoru 1948 ujala vlády. Rázem bylo vše znárodněno, přídělový systém zůstal a s ním i přísné kontroly. Existoval sice volný trh, ale ani tam za několikanásobné ceny nebyl dostatek zboží a obyčejní lidé si to nemohli dovolit.
 
Zvláště zemědělci se obávali újezdních tajemníků, kteří hledali zatajené obilí a potraviny a z velkých hospodářů se stali nenávidění kulaci, kteří často skončili ve vězení, v horším případě v uranových dolech. Tím se připravovala kolektivizace zemědělství. Děti nesměly zůstat doma, odcházely do průmyslu a vstup do JZD bylo jediné východisko.
 
Kdo čekal zlepšení, byl zklamán a hlavní rozčarování přinesl červen 1953. Přesto,že den předtím prezident Zápotocký prohlásil, že naše měna je pevná, aby lidé nepodléhali panice, druhý den byla vyhlášena měnová reforma a zrušen lístkový systém. Lidé protestovali, protože malá částka byla vyměněna v kurzu 1:5, největší částky 1:50 a vázané vklady zrušeny, takže ušetřené peníze byly k ničemu. Největší demonstrace byly v Plzni a byly násilně potlačeny. Zboží bylo sice volné, ale byl ho nedostatek a na všechno se stály fronty. Situace se sice zlepšovala, ale pomalu, a to, co zažívali naši rodiče a posléze i my, se snad nebude již nikdy opakovat. 

historie Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Nijak jsem to jako dítě nevnímala, rodiče o tom ani nemluvili, jen si pamatuji fronty v kramech na ovoce a j.
Jana Šenbergerová
Hezky jste to shrnul. Na konci této doby jsem se narodila, takže o ní vím jen z vyprávění. Přesto díky ní mám celoživotně podlomené zdraví, ale beru to jako součást plánu svého života. Občas mě, optimistu, přepadnou obavy, že na tom naše vnoučata budou ještě hůř než my tenkrát. Právě teď mi došlo, proč občas malujeme čerta na zeď, ale nikdy anděla. To musím promyslet.
Olga Štolbová
To já jsem se narodila v r. 1935, takže to pamatuji velmi dobře. Před cestou do školy mě maminka dala lístek na rohlík a v pekařství stála fronta dětí na rohlíky do školy k svačině. Měnová reforma se naší rodiny nedotkla, měli jsme dvě děti a žili jsme ze stipendia, občas pomohli mí rodiče. Byla to moc těžká doba, ale byli jsme mladí. Každý režim má své klady i zápory, jsem ráda, že žiju teď, nic bych nevracela. Jen být o něco mladší...
Ladislav Hnyk
Narodil jsem se v r.1953 takže něco znám z vyprávění mých rodičů.Děda byl zavřený, že se nedal do družstva, naštěstí ho zachránila Zápotockého amnestie.Otec hned po škole musel jít do fabriky, protože jako syna kulaka ho nikde nevzali do učení. V r.1953 rodiče přišli o peníze, které měli přichystané na koupi ložnice. Jenže..fabrika umožnila otci udělat si DVA výuční listy, první jako soustružník, druhý jako kalič, protože po dvaceti letech potřebovali člověka do kalírny. Fabrika dávala každých 5 let prémii za věrnost a zároveň se zvyšovalo osobní hodnocení.Když otec odcházel do důchodu dostal týdenní poukaz do Bulharska k moři. Sice otec na komunisty nadával, ale po revoluci otočil, protože, jak říkal, ZA KOMUNISTŮ SE NIKDY NESTALO ABY DĚLNÍCI ZA SVOJI PRÁCI NEDOSTALI VÝPLATU. V tomto režimu je to na dením pořádku (hlavně v devadesátých letech). V tomto režimu vás v šedesáti vykopnou (to bylo ještě v r.2013) a nikde vás nevezmou, protože PRO NAŠI FIRMU JSTE NEPERSPEKTIVNÍ. Minulý režim sice lidi připravil při měnové reformě o peníze, ale tenhleten režim vás o ně připravuje každý den, protože se neustále zdražuje. A tak bych mohl dokládat další věci co je horšího na tomto režimu. Otec už je několik let po smrti, ale jak dříve na komunisty nadával, tak nakonec jim dal za pravdu, že kapitalismus je horší.
Irena Mertová
Článek je pro mě velmi zajímavý, přeposlala jsem ho i dětem. Naši o tom nevyprávěli. Nevěděla jsem, že lístkový systém skončil až měnovou reformou - a ta že byla až tak děsná.
Věra Halátová
Narodila jsem se později, takže si nic takového nemohu pamatovat. Matka, otec, obě babičky a oba dědečkové, ani nikdo z dalších příbuzných mi nikdy nevyprávěl o té době jako o nějaké době strastí. O přídělovém systému se zmínili mezi řečí a vysvětlili mi, co to bylo. Měnovou reformou v roce 1953 nikdo z nich neutrpěl, protože to byli lidé bez finančního majetku. Jedna žena, ročník 1937, mi vyprávěla o době od té doby, co si jako dítě pamatovala. Ta mi také vypravovala o tom, jak její rodiče byli, když jí byl jeden rok, vyhnáni ze Slovenska. Je to historie, o které se můžeme, když máme zájem, dočíst v literatuře nebo v časopisech. Dětem a vnoučatům povídám jen to, o co oni mají zájem. Pokud si dobře vzpomínám, když mi někdo vyprávěl něco o době minulé, jako dítěti, nějak mne to nedojalo. Když jsou někde uvedeny filmové záběry lidí z doby války nebo po válce, ti lidé jsou štíhlouncí, šaty na nich doslova visí. Doba od roku 1937 do 1945 pohledem malé holky je popsána v knize Věry Sládkové Poslední vlak z Frývaldova.
Jitka Hašková
Pamatuji si, že jako školou povinná sem chodila nakupovat za lístky.
Marie Seitlová
Také to znám jen z vyprávění rodičů a prarodičů. Asi to bylo pro lidi velké a zlé překvapení.
Martina Růžičková
Pěkně napsané připomenutí. Moji rodiče se brali v červenci 1953 a kvůli měnové reformě přišli o většinu peněz, které měli ušetřeny do začátků.
Dana Puchalská
Naši mi o té době vyprávěli,já jí nezažila. A měnová reforma byla věc šílená. Manželova rodina z Prahy přišla o dost peněz a myslím, že se to podepsalo na dědečkově zdraví. Můj otec vyprávěl že pak stálo 1 kilo rýže asi 20 000 korun.A když jsme u toho lepení, babička místo vodního skla používala nějakou zbylou asi hladkou mouku smíchanou s vodou.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 51. týden

Advent a vánoční zvyky v Česku i ve světě. To bude tématem vědomostního kvízu tohoto týdne.