Okénko do historie: Přídělový systém

Nijak jsem to jako dítě nevnímala, rodiče o tom ani nemluvili, jen si pamatuji fronty v kramech na ovoce a j.

Hezky jste to shrnul. Na konci této doby jsem se narodila, takže o ní vím jen z vyprávění. Přesto díky ní mám celoživotně podlomené zdraví, ale beru to jako součást plánu svého života. Občas mě, optimistu, přepadnou obavy, že na tom naše vnoučata budou ještě hůř než my tenkrát. Právě teď mi došlo, proč občas malujeme čerta na zeď, ale nikdy anděla. To musím promyslet.

To já jsem se narodila v r. 1935, takže to pamatuji velmi dobře. Před cestou do školy mě maminka dala lístek na rohlík a v pekařství stála fronta dětí na rohlíky do školy k svačině. Měnová reforma se naší rodiny nedotkla, měli jsme dvě děti a žili jsme ze stipendia, občas pomohli mí rodiče. Byla to moc těžká doba, ale byli jsme mladí. Každý režim má své klady i zápory, jsem ráda, že žiju teď, nic bych nevracela. Jen být o něco mladší...

Narodil jsem se v r.1953 takže něco znám z vyprávění mých rodičů.Děda byl zavřený, že se nedal do družstva, naštěstí ho zachránila Zápotockého amnestie.Otec hned po škole musel jít do fabriky, protože jako syna kulaka ho nikde nevzali do učení. V r.1953 rodiče přišli o peníze, které měli přichystané na koupi ložnice. Jenže..fabrika umožnila otci udělat si DVA výuční listy, první jako soustružník, druhý jako kalič, protože po dvaceti letech potřebovali člověka do kalírny. Fabrika dávala každých 5 let prémii za věrnost a zároveň se zvyšovalo osobní hodnocení.Když otec odcházel do důchodu dostal týdenní poukaz do Bulharska k moři. Sice otec na komunisty nadával, ale po revoluci otočil, protože, jak říkal, ZA KOMUNISTŮ SE NIKDY NESTALO ABY DĚLNÍCI ZA SVOJI PRÁCI NEDOSTALI VÝPLATU. V tomto režimu je to na dením pořádku (hlavně v devadesátých letech). V tomto režimu vás v šedesáti vykopnou (to bylo ještě v r.2013) a nikde vás nevezmou, protože PRO NAŠI FIRMU JSTE NEPERSPEKTIVNÍ. Minulý režim sice lidi připravil při měnové reformě o peníze, ale tenhleten režim vás o ně připravuje každý den, protože se neustále zdražuje. A tak bych mohl dokládat další věci co je horšího na tomto režimu. Otec už je několik let po smrti, ale jak dříve na komunisty nadával, tak nakonec jim dal za pravdu, že kapitalismus je horší.

Článek je pro mě velmi zajímavý, přeposlala jsem ho i dětem. Naši o tom nevyprávěli. Nevěděla jsem, že lístkový systém skončil až měnovou reformou - a ta že byla až tak děsná.

Narodila jsem se později, takže si nic takového nemohu pamatovat. Matka, otec, obě babičky a oba dědečkové, ani nikdo z dalších příbuzných mi nikdy nevyprávěl o té době jako o nějaké době strastí. O přídělovém systému se zmínili mezi řečí a vysvětlili mi, co to bylo. Měnovou reformou v roce 1953 nikdo z nich neutrpěl, protože to byli lidé bez finančního majetku. Jedna žena, ročník 1937, mi vyprávěla o době od té doby, co si jako dítě pamatovala. Ta mi také vypravovala o tom, jak její rodiče byli, když jí byl jeden rok, vyhnáni ze Slovenska. Je to historie, o které se můžeme, když máme zájem, dočíst v literatuře nebo v časopisech. Dětem a vnoučatům povídám jen to, o co oni mají zájem. Pokud si dobře vzpomínám, když mi někdo vyprávěl něco o době minulé, jako dítěti, nějak mne to nedojalo. Když jsou někde uvedeny filmové záběry lidí z doby války nebo po válce, ti lidé jsou štíhlouncí, šaty na nich doslova visí. Doba od roku 1937 do 1945 pohledem malé holky je popsána v knize Věry Sládkové Poslední vlak z Frývaldova.

Pamatuji si, že jako školou povinná sem chodila nakupovat za lístky.

Také to znám jen z vyprávění rodičů a prarodičů. Asi to bylo pro lidi velké a zlé překvapení.

Pěkně napsané připomenutí. Moji rodiče se brali v červenci 1953 a kvůli měnové reformě přišli o většinu peněz, které měli ušetřeny do začátků.

Naši mi o té době vyprávěli,já jí nezažila. A měnová reforma byla věc šílená. Manželova rodina z Prahy přišla o dost peněz a myslím, že se to podepsalo na dědečkově zdraví. Můj otec vyprávěl že pak stálo 1 kilo rýže asi 20 000 korun.A když jsme u toho lepení, babička místo vodního skla používala nějakou zbylou asi hladkou mouku smíchanou s vodou.