Zpráva nikoliv o stavu Unie, ale o stavu mých buxusů

18. 5. 2020

Hodnocení:

(5.3 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Olga Štolbová 21.5.2020 11:33

Také jsem letos přišla o jeden buxus a mrzí mě to, byl to krásný několikaletý keřík. Na jeho místo už mám náhradu, vnučka mi k narozkám přinesla růžový rododendron, tak ten tam teď bude bydlet. Snad se mu tam bude dařit, hned vedle má bílého bráchu, asi desetiletého.

Jana Hošková 19.5.2020 15:35

Aleno, žádné slzičky nebyly, beru to tak, jak to je. Mým krédem je to, co napsala níže Hanka. A vůbec - vždyť mám zas příležitost zasadit něco jiného, změna je život ! :-)) Poskočila jsem a hbitě navštívila zahradnictví a už vymýšlím, co tam bude místo buxusů. Ivo, kdybych to nechala na přirozeném výběru, mám za chvilku ze zahrady louku. Takže přirozený výběr odsud-podsud, či jak se to říká...přeci jenom, ještě že jsme už vývojově tak daleko, že máme určité možnosti obrany, jinak bychom mohli špatně dopadnout :-))

Alena Tollarová 19.5.2020 08:42

Přemýšlím, kolik lítostivých slziček káplo před napsáním této glosy. Co ta chemie, opravdu se nekonala vůbec nebo už bylo pozdě?

Zuzana Pivcová 18.5.2020 18:25

Ano, s přírodou je to víc než svatá pravda.I na té hrozbě něco je. Díky.

Hana Nováková 18.5.2020 15:54

Hezký článek, člověku je to líto, zvláště pak, buxusy rostou pomalu, mám dva jeden vysoký jeden nízky cca 15 let Bylo by mi to líto, ale musela bych si říci, nejde o život, tak nejde o nic. Vše se dá koupit a znovu osázet. Bohužel, jen člověka nelze nenahradit!! Hezký den

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá