Čeští senioři nesportují. Nad 55 let se pravidelně hýbe jen každý pátý

Je důležité se pohybovat, aby neubyvalo svalstvo, pohyb i přes obtíže je pro tělo nepostradatelný. A není nutno podávat kdoví jaké výkony. A pár cviků na posílení těla rozhodně pomáhají.

Musím potvrdit, že od té doby, co cvičím pravidelně jógu, mě přestala bolet záda a krční páteř, se kterou jsem mívala problémy. Čtvrthodinka denně, která mi moc pomáhá.

Sedavý způsob života v zaměstnání mě dovedl až do ordinace ortopeda. Byly mě předepsány rehabilitace. Tam mě naučili několik speciálních cviků, které denně praktikuji doma a bolesti po čase zmizely. Nemocnou páteř nyní drží vnitřní břišní a zádové svaly. Změnila se hlavně kvalita života.

Jistěže by se člověk měl věnovat zdravému pohybu. Před patnácti lety jsem pár let sportovala vydatně a s chutí a ve štíhlé postavičce se cítila jako doma. Dnes, kdy jsem ráda,že udýchám cestu do a z práce a že tu práci zvládám stejně jako o dvě henerace mladší kolegyně,se těším do klidného domova a že si odpočinu. A až budu konečně v důchodu....myslím,že už na sport nebudu mít sílu.

Pohyb je pro mne jako vypít si ranní šálek kávy. Než přišlo toto období ....ke svému rannímu cvičení, jsem přidávala i procházky s hosty ... často deset kilometrů denně... Nyní jsem vděčná za tenhle rituál krátkého ranního cvičení. Uvědomila jsem si, že pod tlakem nynější situace se mi "ohýbají" záda, což je určitě důsledek působení současné situace. Když jsem byla po roce 1990 do společnosti Lufthansa, tak mi moje kolegyně řekla informaci, kterou si dodnes dobře pamatuji. Přiletěl k nám pan hrabě Kolowrat, tehdy mu mohlo být kolem 85 let. Jeho fyzický postoj byl velmi důležitý, stál jako "svíčka". Vím, že v době, kdy musela tato rodina, jako mnohé další šlechtické rodiny emigrovat a v cizí zemi se zapojit se do běžného pracovního procesu, tak tito lidé "vzali" rozum do "hrsti".... Tak to udělal i tento hrabě. Každý den cvičil na šlapacím kole a udržel si sílu ducha a těla. Přidala bych ještě jeden osobní příběh. Po roce 1990 jsem byla pozvána na večeři jednou německou bohatou rodinou a byla jsem upozorněna na to proč sedím při večeři tak "shrbená". Vůbec jsem si to neuvědomovala, ale pamatuji si to dodnes. Dnes z těchto vzácných rad čerpám. Domnívám se, že lidé se pod tlakem jistých společenských událostí "ohýbají", aniž by si to uvědomovali. Proto cvičím, jako pan Kolowrat, který jistě věděl proč. Milí přátelé, pokud se záda "ohýbají", tak to není věkem, ale úplně jinými okolnostmi. Přeji Vám, aby se Vám dařilo. Se srdečným pozdravem, Dana

Poslední roky v pracovním procesu jsem sportovala tak, že se by se to málokomu pře nástupem do důchodu líbilo.Velká škoda, že nám to nikdo neměřil, často to byl i maraton, o klidné přestávce na jídlo a o pitném režimu se taky nedalo mluvit...

To je zase optimistický článek! Jenom co je nás aktivních turistů ve věku 65+!

Pravidelně jsem se nehýbala ani pod 55 lety.