Noví kamarádi se dají najít v každém věku

O kamarádky nemám nouzi a jsem jim vděčná za nynější telefonáty v nemohoucnosti. Je to i několik kamarádek z ička, děvčata děkuji vám. Mám i dobré sousedy kamarády, ti se mi nyní starají o květiny, dům i zahradu. Jsem ráda, že je internet, ičko i FB i mobil.

Záleží na tom, v jaké společnosti, v jakém zaměstnání se člověk pohyboval před důchodem, a samozřejmě také, jaký je typ, zda extrovert či naopak. Je ale známo, že právě tak jako u partnerských vztahů, tak i u kamarádství se lidé nejčastěji dají dohromady v práci. No a pak v různých zájmových skupinách včetně zájezdů. Oproti lidem ještě starším než my máme dnes tu výhodu, že existuje internet. O tuhle možnost byli ti před námi ochuzeni. Nedovedu si moc představit, že bych žila sama někde na malém městě či na venkově bez jakýchkoliv společenských vazeb.

Celý život jsem byla obklopená opravdu velkým počtem kamarádek, kamarádů, přátel a přítelkyn. Dnes už jejich řady dost prořídly, to je holý fakt. Ale nechci skutečně dopadnout jako jedna moje známá. Žila pouze pro svého přítele a ten jí všechny aktivity mimo striktně zakázal. A nyní po 6 letech co žije sama, má pouze 3 jakési "kamarádky" a jinak nic. Sama nikam nechce chodit ani jezdit a ani si nikoho nehledá. Když jsem se jí zeptala proč tak mlčela jak ta ryba a urazila se. Takovému člověku někoho najít je vyloženě zbytečné. Všechnu snahu jsem tím pádem vzdala. Občas ji vidím jak bloumá sama po ulicích a je mi jí docela líto. "

Několik dobrých kamarádů mi bohužel již odešlo. Další zůstali, hlavně bývalé kolegyně z práce, občas se vídáme, s někým více. Tady na íčku jsem získala také několik kamarádek, což mě těší. Považuji se spíš za samotářku, ale když to řeknu nahlas, vzbudí to vždycky smích :-). A jsem též ráda i za tu dálkovou účast ve společenství íčkařů...

Mám pár přátel ještě z dob studií a bývalé práce. Scházíme se pravidelně (teď bohužel ne) a vyhradily jsme si pro náš babinec každou první středu v měsíci. Buď se nás sejde třeba deset a nebo jen pět. Ale vždy někdo přijde.

Není lehké najít spřízněnou duši, navíc se společnými zájmy . A když se to podaří ve vyšším věku a je to upřímné, pak je člověku lépe. Mám kamarádky, ale ty bohužel již tak nemohou se mnou po výšlapech, pak mi zbývá pes - nejlepší přítel člověka :-)

Mám tři přítelkyně, s kterými se znám mnoho let - z dětství, ze zaměstnání. Ještě před pár lety jsme společně chodily občas na kávu, 1x za měsíc na večeři do restaurace. Bohužel , stárneme, je nám všem více než 70 let, ale držíme se, i když nám už nejde chození, jsme hlavně na mobilu.Vídáme se podle zdravotních možností. Všechny jsme samy, já mám za společnici kočičku a donedávna měla druhá přítelkyně pejska. Jsme rády, že máme jedna druhou.

Mám kamarádku z práce a myslím, že bezva přátelé se nachází i zde na Íčku. Občas se koná nějaké setkání, a bývají velmi přátelské

Nezdá se mi to zrovna lehké, když člověk nedochází do nějakého klubu. Např. kroužky v našem klubu mi nic neříkají, většina mých vrstevnic sice hledá kamaje MHD. Pokud člověk má zájem pouze o nějaké setkávání na procházce, u kafča, snadné to opravdu není. Nemám potřebu široké společnosti,ale kamarádkou na občasné setkání bych nepohrdla.

Nikdy jsem neměla moc přátel a nevadilo mi to. Z dětství nemám žádného, ani ze školy včetně vysoké. Před několika lety jsem ztratila jednu kamarádku. Velice mi vyhovuje íčko – na komunikaci na dálku i občasná osobní setkání. A loni jsem tu našla báječného přítele.