Nejstarší děti: Osmasedmdesátiletá Ada se stále stará o svou 102letou maminku

Moc krásný článek. Nevím, co bych k němu měl říci. Já zůstal z rodiny sám, rodiče jsou dávno po smrti a před 5-ti lety mi zemřel bratr. Raduji se ze svých dvou synů a čtyř vnuček, z nichž jedna, ta nejstarší (30 letá) čeká koncem srpna syna. S manželkou jsme spolu již 54 let a doufáme, že na tomto světe ještě pár krásných let prožijeme. Přeji Vašim milovaným ještě řadu krásných dnů a roků.

Tátova maminka se dožila čtyřiadevadesáti let a moje (dnes už devadesátiletá) maminka vzpomíná na příhodu, když u nás babička byla na vánoce. Stála tehdy nad svým skoro sedmdesátiletým synem, který pospával v křesle u televize, otočila se na mámu a řekla jí - Přikrej to dítě..... Tuhle hlášku si občas připomínáme. Bratr a já sice nejsme kdovíjak staré děti, ale díky Bohu si každoročně můžeme z recese navzájem popřát ke Dni dětí.

Moc hezky napsané, maminka je skvělá a babička také. Nevím, jestli bych tu chtěla být tak dlouho. Přeji oběma ještě spoustu krásných chvil. Já i manžel už máme jen sourozence.

Honzíku, děkuji za krásné povídání o Vašich dvou milovaných ženách, mamince a babičce. Přeji oběma pevné zdraví a vitalitu do dalších let a celé Vaší rodině hodně zdraví, pohody a pěkné společné chvíle.

Moc se mi tento článek líbí. Hlavně mám vždy radost z dobrých mezilidských vztahů. Mé mámě je osmdesát sedm let a já jí pořád říkám, že má "tuhý" kořínek, že tu bude do stovky. Všichni jí pomáháme, já, sestra moje děti... domluvily jsme se se setrou, že určitě bude lepší, když mámě zůstanou nějaké aktivity, aby cítila, že všechno zvládne. Máma by už nemusela "nic" dělat, ale to by jí neprospělo. Každý ví, že jakákoliv činnost člověka uspokojuje. A každý člověk ve vyšším věku se po jakékoliv vykonané práci určitě cítí psychicky lépe. Dana s hezkým pozdravem.

Děkuji všem za pěkné komentáře. A těším se, že se někdo ze čtenářů přihlásí jako "nejstarší dítě" a uděláme společně krátké povídání...

Krásné. Cítím z článku radost, lásku, porozumění, i když to asi vždy není jednoduché.

To je krásný článek, přeji úžasné mamince, babičce a vůbec celé rodině, ještě hodně společných let ve zdraví a pohodě.

Nemá se to, ale Honzíčku, snad mi to promineš, docela ti tu rodinu závidím. Mě maminka opustila v 61 letech, bylo mi 39, některých vnoučat od mých mladších sourozenců se vůbec nedočkala a těch mých si taky moc neužila a ony si neužily ji. Moc ti přeju, ať si rodinnou pohodu ještě dlouho vychutnáváte!!!!!!

Krásný článek a je to štěstí být dlouho dětmi. Já mám v plánu udělat své dva kluky nejstaršími dětmi. Prostě jsem se rozhodla žít dlouho.