Foto: autorka

Všichni jsme jednou byli dětmi aneb moje knížka "Dana dětem"

7. 5. 2020

Můj příběh

Autor: Danuše D'Engeli

Hodnocení:

(4.9 b. / 25 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

František Matoušek 7.5.2020 15:00

Knížka "Dana dětem" je útlá knížečka, která pohladí a potěší. Je na ni vidět, že je psána srdcem a se znalostí dětské dušičky. Knížečku vlastním. Dostal jsem ji od Dany spolu s odznakem jako dárek k velikonocům.

Anna Potůčková 7.5.2020 14:31

Dano moc blahopřeji ke knize a protože mám 6 vnoučat ve věku od 9-4 let, měla bych ji určitě komu věnovat. Moje dětství bylo dá se říci krásné, i když někdy mráčky byly i s bouří. Ale to asi bylo tak všude......Jinak mně můžeš také tykat, já už začala :-)

Dana Puchalská 7.5.2020 14:15

To je fajn, že Ti vyšla knížka. Já měla dětství hezké a ráda na něj vzpomínám. Jsem na ní zvědavá. Myslím že už vím, komu bych ji mohla dát. A že by tam šlo napsat i věnování od autorky?

Marie Seitlová 7.5.2020 13:33

Dano, obdivuji každého, kdo napíše knihu. Jsem ráda, že se počet píšících ičkařů rozrůstá. Dětství bylo krásné období, ráda vzpomínám. S dětmi jsem prožila i celý profesní život.

Jana Šenbergerová 7.5.2020 13:26

Knížce přeji, ať si ji přečte co nejvíce lidí. Všichni v sobě nosíme své vnitřní dítě od kolébky až do konce svých pozemských dní, stojí za to i o ně pečovat s láskou, obzvláště když naše vzpomínky na dětství nepatří k nejšťastnějším.

Jitka Hašková 7.5.2020 13:24

Danuše, jsem na tom jako Věra, knížku nemám komu dát a na dětství raději moc nevzpomínám. Myslím, že se tvoje knížka líbí, už jsi psala o tom, že se prodává.

Věra Ježková 7.5.2020 13:16

Dano, blahopřeji. Knížku nemám komu dát. Na dětství bych nejradši zapomněla. Bohužel si ho v sobě nesu celý život, asi jako každý.

Eva Mužíková 7.5.2020 12:08

No vida, další spisovatelka. Knížka se čtenářům bude určitě líbit..

Elena Valeriánová 7.5.2020 11:39

Ano Dano, můžeme si tykat. Hezký den.

Danuše D'Engeli 7.5.2020 10:18

Děkuji milá Eleno, v současné době je to takové "pohlazení" duše. Vy máte můj velký obdiv. Máte krásné fotografie a přeji, abyste uskutečnila další výstavu. Se srdečným pozdravem. Ještě bych připojila, že nevím, jestli Vám mohu tykat. Děkuji. Danuše se srdečným pozdravem.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Šokující jízda trolejbusem MHD v Praze. Lidé nevěřili svým očím, co je při jízdě čekalo za překvapení

Na zastávkách či přímo ve vozech MHD každý z nás občas zažije něco, co ho překvapí, rozhodí či doslova naštve. Ale to, co zažili cestující v trolejbusu, který jsem na přepravu využil i já, bylo doslova k neuvěření.

Roman Procházka

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá

Zápisník starého muže: Kolaps po dlouhém stání

Čtu, že středoškoláci v Žatci zakončili vojenský výcvik přísahou, tři z nich při nástupu…

Zdeněk Folvarčný

Pan Králíkář

“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela muže se zvířátky, které doma k dispozici neměla.

Ilona Ondráčková