Foto: autorka

Co mi chybí

29. 4. 2020

Můj příběh

Autor: Helena Votíková

Hodnocení:

(5.3 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Marie Doušová 29.4.2020 09:58

Dík za fotky a věřím , že pusté město nepřináší tu atmosféru ,která je ve městě potřebná. Je pravda , že okolí a památky jsou krásné, ale bez lidí to není ono. Doufejme , že zase město ožije a nastane normální život bez omezení.

Zuzana Pivcová 29.4.2020 09:23

Místa jsou mi důvěrně známá, a přesto pojednou jiná. Teď chodím na Chodově na procházky a střed města bez lidí si moc neumím představit. Nějak se mi vybavily první dny po povodni, kdy jsem chodila z Hlavního nádraží pěšky přes mrtvé ulice na Invalidovnu. Díky, Helenko.

Zpět na homepage Zpět na článek

Vlasta (82 let): Říkají mi sluníčko a já lituju, že jsem nebyla sobecká

Vždy jsem měla jasno, že až mi dojdou síly a přijdou nemoci, nepostavím syny do situace, aby se o mě museli starat. Sama jsem pečovala o nemocnou tchyni a stálo mě hodně sil a nervů A tak jsem se přestěhovala do domova seniorů. Není to místo vhodné pro každého.

Redakce