Šedesátka je zlom, pak se zdraví výrazně mění

Statistiky - nestatistiky, pro mě věk není rozhodující. Měla jsem štěstí, jak jsem psala v jednom článku, od padesáti do šedesáti let mi chirurgové a neurochirurgové opravili vše, co jsem si těžkou prací zničila a díky jim jsem na tom v jednasedmdesáti zdravotně líp, než ve čtyřiceti letech. Pravdou ale je, že denně cvičím, z práce z povinnosti se pro mě stala práce jako záliba, k tomu ještě jiné aktivity, tak o co vlastně jde. Dokud se spoléhám sama na sebe, vím, že žiji a o svém odchodu na "druhý břeh" se rozhodnu sama bez eutanazie :-)

To je ta celá lumpárna. Spousta lidí by si přála eutanázii ale naše zákony jsou v tomto na nic. Kdo chce eutanázii nepotřebuje doktora. Stačí mu podat prostředek který ho bezbolestně usmrtí. Takový člověk co chce eutanázii si to vezme sám. Problém nastane pouze pokud je bezmocný a zase za něho rozhodují jiní. Spousta lidí zemře odporně provedenou sebevraždou protože nemají na výběr. Eutanázie by měla být u nás už dávno povolena.

Pro mladé jsme v tomto věku stejně starci.....

Komunisti dobře věděli, kdy poslat lidi na odpočinek, nyní se odchod prodlužuje, aby co nejvíc lidí prchlo před dovršením stanoveného data, že se občané tím okradou o tisíce nikoho nezajímá.....

To snad nemyslíte vážně, to by bylo v parlamentu a v senátu vyšperkováno marody. Pravda, když promluví, tak by jeden řekl, že tomu tak je.

Myslím si, že je to opravdu silně individuální. Pravdou je, že odchodem do důchodu v 62 letech se mi zdraví zhoršilo, což mě dost zaskočilo. Takže na mne by ten článek docela seděl, ale je to jen náhoda.

Dnes mám hezký den, přestala jsem brát prášky na manio-depresivní psychózu, téměř po deseti letech. Dostala jsem se z této nemoci svým vlastním přičiněním. Je mi 63 let a vůbec tento věk nepociťuji, naopak mám stále větší chuť do života. Mám opravdu velmi hluboké zájmy a i když dnes je doba plná "zmatků", a nemám jako průvodkyně práci, dokážu celý den vyplnit kreativitou. Také se těším, až pojedu za svým přítelem do Belgie......Promiňte, ale nesdílím stejný názor na věk 60 let, jak se píše ve výše uvedeném článku. Také od mlada cvičím a to až do dneška, i když mnohem méně. Tyto roky si hodně užívám, více než když mi bylo kolem 40. Vždyť život tolik nabízí..... A domnívám se, že člověk si vytváří své nemoci sám, svojí psychikou. Já mám osobně pocit, že život je ještě přede mnou. Držím všem palce, hlavně proto, aby si všichni uvědomili, že každé životní období je hodnotné a každá nemoc se dá vyléčit a jsem přesvědčena, že je důležité, aby člověk nepodlehl názorům jiných lidí, ale na základě svého vlastního rozumu si udělal svá vlastní rozhodnutí. Děkuji . Se srdečným pozdravem, Dana

Lidský věk je rozdělený na jednotlivá sedmiletí, která udávají postup vývoje člověka. V průměru se udává astrologicky doba jednoho života 72 let jako jeden den platónského roku, to je +- 10x7. O 7 let méně, od 63. roku je lidský život ovlivňován planetou Saturn, planetou stáří,strádání, nemoci a smrti. Záleží na osudu člověka, kolika let se dožije. Vysoké stáří opravdu nemusí být příjemné, ale je dobré si uvědomit, že člověk tu není sám za sebe, ale ono stáří může prožívat osudově kvůli svým blízkým, ať v pozitivním nebo negativním smyslu.

Sakra to snad ne! A co kdyz, se dam k myslivcum?

Někomu se zdraví zvrtne už 58 a dřív. A 60 - to je opravdu zlomové období. Hlavně v psychické oblasti, která se potom odráží i na fyzickém zdraví. A proč 60? Protože je to období ukončení druhé třetiny života a přechod do závěrečné třetiny života. Myslím si, že do myšlení lidí se nevidí, a nikdo neví, co se děje v hlavě těchto lidí (už někdy mají všeho dost). A zdravých lidí po 60 znám opravdu málo.