Střídavá péče - trend, který komplikuje život prarodičům

To je ale chyba syna. Snacha s vnučkou za svými rodiči chodí , jak píšete, syn ne. Ubližuje tím své malé víc než si myslí.

Střídavá péče sice vychází vstříc rodičům, ale zájem dětí je zde druhořadý ... nejlepší asi je, když se rodiče dokáží po rozvodu rozumně dohodnout.

Promiňte, ale co je to za blábol ? Kdyby dítě nebylo ve střídavé péči, ale ve výlučné péči snachy, tak by paní Radana měla vnučku častěji ? Přirozeně nikoli. Dnešní děti žijí jinak než před 30 a více léty, více se stěhuje, méně se kamarádí s dětmi v okolí bez ohledu na jedno místo žití (bohužel, sociální bubliny dětí jsou tak příliš úzké). Přirozeně je pro dítě nejlepší jeden domov, ale když už se rozpadl, proč by dítě mělo přijít o jednoho rodiče ? Mít oba rodiče stojí za cestování i určité nepohodlí 2 postelí. Pro aktivní odpůrce střídavé péče mám jednoduché řešení, přenechte dítě v péči druhého rodiče... To by bylo najednou nových zastánkyň střídavé péče. Dnešní muži mají zájem o výchovu dětí, cení si času s dětmi a pociťují v tom část smyslu své přítomnosti, tak to respektujme a nehledejme zástupné argumenty pro zájem dětí. Přirozeně jsou hranice pro střídavku (vzdálenost, kojenec a pod), ale střídavka má být obecně východiskem, aby soud ji mohl vyloučit jen v dostatečně silných případech a nikoli naopak, jak je často činěno.

Souhlasím s tím, že střídavá péče je možná běžná, ale určitě ne správná. Děti, které v ní žily, o ní nepsaly nijak nadšeně. Jak to v budoucnu ovlivní jejich vlastní rodiny - to ještě uvidíme...

I moje vnoučata jsou postižena rozchodem rodičů. Nebyla určena střídavá péče, jen jednou za 14 dnů bývají u táty, kterého moje dcera opustila, protože se na něho nemohla nikdy v ničem spolehnout. Domluva s ním zůstala stejná, tedy skoro žádná a navíc vnučka předškolačka tam jezdí zoufale nerada a patnáctiletá, která tam má kamarádku, už také odmítá návštěvy u otce. Smlouvají s dcerou, vymýšlí si různé důvody, aby nikam nemusely. Osmnáctiletý vnuk, kterého svým způsobem fungování poznamenal pro zbytek života, ho také nevyhledává. Je mi to moc líto, ale není to nikomu nic platné. Rozhodnutí soudu se musí dodržovat. Dcera se sice zbavila nespolehlivého partnera, ale problémů s ním nikoliv.

Jako dítě jsem nechtěla ani jezdit na víkendy na chatu, nedovedu si představit, že bych co 14 dní měnila bydliště. Asi by ze mne byla úplná troska.

Mám stejný názor jako pan Petr a paní Jana, hlavně pokud je dítě již školou povinné a každých 14 dní dohlíží na učení někdo jiný. Když jsem se ptala učitelek na jejich názor, říkaly, že je to pro děti špatné.

Přesně to, co píše Petr D., si myslím i já. Je mi neskutečně líto těch dětí. Dítě musí mít jistotu a pevný domov, lítat sem a tam by měli spíš teda rodiče, ale udělat z dítěte už od malička takového věčného cestovatele považuji za hroznou věc....a co se týká prarodičů, to je teda taky hrůza.

Rodina, to je základ. Co Bůh "spojí", člověk nemá "rozdělovat". Pokud k tomuto rozpojení dojed, vždy je to hlavně chaos pro děti a nezodpovědnost rodičů. Rodiče si často neuvědomují, že rodina je hlavně instituce, která má vychovávat svoje potomky. Nikdo ale není bezchybný, mladí lidé, než si uvědomí rozsah následků svých rozhodnutí, tak je často na nápravu pozdě. Následky dospívajících děti jsou pak hrozivé. A také to je těžká rána pro všechny, rodičě, prarodiče.....celou společnost. Dana

Z hlediska dětí i rodičů se zdá střídavá péče jako dobrý model. Ale přiznám se, že si nedovedu představit, že bych se jako dítě měla neustále stěhovat, byť jen od mámy k tátovi a naopak. Pro malé dítě to musí být dost psychicky náročné.