Ilustrační foto :pixabay. com

Můj náhled na období "Pozastavení se"

20. 4. 2020

Můj příběh

Autor: Danuše D'Engeli

Hodnocení:

(5.1 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Marie Faldynová 4.5.2020 08:07

Také pro mne je Bible zdroj Boží moudrosti, ještě že ji máme!

Hana Šimková 22.4.2020 08:13

Paní Danuško jste velmi moudrá žena.

Jindra Hubačová 21.4.2020 21:31

Pravdivé rozjímání a cítim hlubokou pokoru. Děkuji Danuško.

Anna Potůčková 21.4.2020 20:02

Danuše, vnímám to úplně stejně. A v desateru je skutečně vše, jak zde zminuje Libor P.

Elena Valeriánová 21.4.2020 19:32

Vaše duše je plná pokory. Kéž by nás bylo pokorných víc.

Hana Rypáčková 21.4.2020 09:19

Hezké rozjímání...

Soňa Prachfeldová 21.4.2020 06:48

Danuško citlivé a pravdivé. Děkuji .

Marie Seitlová 20.4.2020 18:32

Moc hezké čtení k zamyšlení.

Eliška Murasová 20.4.2020 11:22

Danuše, jste velmi citlivá a vnímavá, děkuji za článek.

Irena Mertová 20.4.2020 10:33

Danuše, hezký článek... Nejsem věřící, ale že jsme tu hosté, to vím. A že by se bez nás planeta docela dobře obešla, to si teď uvědomuji víc, než kdy jindy. No , uvidíme ... :-)

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá