O snech

Eliško, a nestala ses chirurgem? :-) Vidíš, to já jsem měla operaci srdeční a hrudník otevřený - jen jsem to neviděla. Jako ne ve snu, doopravdy. Tak ať máme hezké sny!!!

Zajímavé, ale zajímám se o své sny jenom vyjímečně.

Viděla jsem i ten svůj otevřený hrudník.

Ireno, v tom snu se to jevilo naprosto přirozené a normální. V plechovém hrnku na vařiči jsem si sterilizovala nástroje a na okně jsem měla zrcátko. Pamatuju si, že jsem si uvědomovala, že musím velmi spěchat, abych to stihla, než upadnu do bezvědomí. Bylo to v době, kdy jsem se bála o syna v Americe, tak mě asi bolelo srdce...

Abych se přiznala , nemám sny moc ráda. Většinou se mi zdají dost nepěkné sny a tak jsem ráda, že se probudím.

Velmi zajímavý článek. Mne moje sny spíš obtěžují, bohužel si je pamatuji.

Ještě jednou děkuji za komentáře... Tedy Eliško, ten tvůj sen se srdcem je opravdu drsný . Nebo ses v pohodě odoperovala? :-) Marie P., taky se těším do postele kvůli snění - a vůbec, v pelíšku je fajn. Jano, číst se dá, ale tak různě... nebo myslíš jako "Freude Freude Freude, vždycky na tě dojde" ? :-) Tak díky!

Sny se mi zdají často, jako dítě jsem pořád létala nad vodou a pak prudce padala. Dnes jsou to sny různé, plné lidí a dění, hlavně už ne děsivé.

Obdivuji Tě, jak si sny pamatuješ. Já jsem kdysi tvrdívala, že žiju jeden život ve dne a jeden v noci ve snech. Ale časem se to změnilo. Sny se mi zdají, to ano, ale jen výjimečně ho dovedu odvyprávět. Zato manžel, tomu říkám, že by mohl napsat fansasmagorickou knihu :)

Hezky jste svoje sny popsala. Já ty svoje většinou zapomínám v okamžiku probuzení. Kdysi jsme mívali doma snář po babičce. Bohužel se někam ztratil. Jako malá jsem si ráda prohlížela obrázky, které v něm byly.