O xenofobii s úsměvem VII: Francouzi

O xenofobii s úsměvem VII: Francouzi

10. 4. 2020

Nacionalizmus a identita

Předem varováni

Francouzi se starají především o to, co je pro ně v životě skutečně důležité – a sice být Francouzi. Touží, aby vše, co dělají, dělali ve velkém stylu, což je přednější než to, co vlastně dělají. Jsou přesvědčeni o své kolektivní i individuální převaze nad všemi ostatními na světě. Kouzlo jejich osobnosti spočívá v tom, že námi ostatními nepohrdají, jen nás litují, že nejsme Francouzi.

Francouzi tíhnou k věcem, které jsou energické, živé, pohyblivé, neodolatelné. Pod svým elegantním a uhlazeným vzezřením však ukrývají atavistické a primitivní impulzy. Kde by se většina jiných národů styděla nebo pohoršovala koncepcí spoře oděné Mariany (symbol republiky), kterak skáče přes barikády, mušketu v ruce, tam jsou Francouzi pohnuti k slzám pravého patriotizmu. Kohout může docela dobře být jejich národním symbolem – barevný, hlučný ptačí sameček, který zapudí všechny soupeře a nesnáší žádná vejce…

Jsou extrovertní, sebejistí a jako stvoření pro speciální příležitosti – bankety, svatby, festivaly, slavnostní hostiny.

Jak vidí sami sebe

Francouzi se vidí jako jediný, vskutku civilizovaný národ na světě. … Ve všem, co je důležité, se pokládají za experty. A na tom, v čem snad experty nejsou, nezáleží. … V tom, co ostatní pokládají za porážku, vidí oni slávu. Jelikož vyhráli téměř každou válku, do které se dostali, domnívají se, že závěrečná bitva musí vyústit ve francouzské vítězství. Proto ti Francouzi, kteří navštíví Anglii a cestují přes londýnské nádraží Waterloo, žasnou, proč Britové tuto stanici nazvali jménem bitvy, kterou prohráli.

Jak vidí ostatní

Aby svému pocitu nadřazenosti dodali váhu, jsou s sobě vlastní velkorysostí připraveni uznat, že i jiné národy mají na existenci právo. Avšak neočekávejte, že ve všem, co budou činit, se budou chovat „politicky korektně“. Dokáží být rasisty, šovinisty a xenofoby, ale vždy s velkou dávkou šarmu. …

Angličany pokládají za malomyslné, nekulturní, mírně groteskní, špatně oblékané; za národ, který tráví většinu času zahradničením, hraním kriketu a popíjením hustého, sladkého, teplého piva v hospodách. Přes to vše se o ně zajímají. … Ne, že by Francouzi neměli Němce rádi, to ne, ale nemusí je. Jsou vcelku ochotni uznat jejich průmyslovou převahu, ale německou kulturu pokládají ve srovnání se svou vlastní za podřadnou. Nejde o žádnou diskriminaci. Z jejich pohledu je totiž podřadná každá cizí kultura. … mají Francouzi s Němci mnoho společného: smysl pro formálnost, rezervovanost, koncept rasové čistoty, víru v historický osud.

Jak by si přáli, aby je viděli ostatní

Jelikož Francouzi jsou zcela naplněni sebeláskou, vůbec je nezajímá, co si o nich ostatní myslí.

Charakter

Snem každého Francouze je být Cyranem de Bergerac – tím chvástavým, naparujícím se hrdinou ze hry Edmunda Rostanda. … Co je především na Cyranovi drahého všem Francouzům, je jeho švih a elegance, které si uchoval až do konce. Neskrývaným přáním každého Francouze je být Gérardem Depardieu.

Snobství

Francouzi jsou největší snobové na světě. … na svých skutečných i smyšlených hrdinech milují, když za sebou mají zkaženou, chudinskou nebo zločinnou minulost. … milují pocit rychlého života, energického a stylového. … Ve všem, co Francouzi dělají, se neustále pohybují sem a tam, od báječného k absurdnímu.

Padesát devět milionů filozofů

Francouzi se … zabývají ochranou a prosazováním evropské kultury, čímž mají na mysli de Maupassanta, Degase, Debussyho – což, pokud jde o ně – považují za jedinou kulturu, která stojí zato. Oni uznávají kulturu jiných národů pouze jako doplněk své vlastní. Je to vášeň pro intelektuální záležitosti, která z nich dělá přirozené filozofy. Zbožňují ideje a jejich tvůrce.

 

Pozn.: V článku jsou uvedeny doslovné citace. Z estetických důvodů je nepíši v uvozovkách a neuvádím stránky. Vynechaná místa v souvislém textu jsou vytečkována. Autoři jsou Angličan a Francouz.

Literatura: Yapp, N., Syrett, M.: Xenofobní průvodce. Francouzi. Praha, Nakladatelství XYZ, 2009. Foto: z publikace, s. 6, upraveno.

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jan Zelenka
Věrko, na ten ruský hřbitov bychom mohli jít spolu. Nevím, jak ty, ale já bych dal květinu na hroby Čechova, Dostojevského, Gončarova a Turgeněva. Kdybych měl dát kytky na bohužel zmizelý svět ruské klasiky, náruč květů by mi nestačila. Ale to jsem utekl od tématu článku. Promiň.
ivana kosťunová
Z Francie se mi líbí ještě francouzská móda a Provence.
Věra Ježková
Děkuji znovu. Jendo, to přání mi morbidní nepřipadá. Taky bych si uměla představit takový hřbitov, po němž bych se prošla a někomu dala na hrob květinu. Nejspíš by byl ale v Rusku. Francouzskou kulturu samozřejmě trochu znám a líbí se mi.
Jan Zelenka
Když jsem článek četl, měl jsem až morbidní přání, projít si pařížské hřbitovy, plné umělců z celého světa. A Jules Vernovi dát na hrob jednu rudou růži.
Zdenka Jírová
článek mně silně připomněl film ze 60. let "Zápisník majora Thompsona". Děj byl o tom, jak hodnotí anglický major své manželství s Francouzskou. Bylo to velmi vtipné, škoda, že to už později nedávali. To hodnocení je podobné, jen více humorné, jako v článku. Jinak proti Francouzům nic nemám, jejich kultura je výborná a francouzské filmy, které se už nyní nevidí, byly výborné. Toužila jsem se vždy podívat do Paříže, ale bohužel, to nevyšlo.
Jana Šenbergerová
Svého času jsem byla nadšena francouzštinou díky Gérardu Philipovi, Alainu Delonovi a Jeanu Maraisovi. Už mě to přešlo. :-)
Jan Zelenka
Byť mám velice rád celé Středomoří, Francie mě nikdy moc nelákala. Ale spíš jsme ji nestihli. Pouze jeden den v Monaku. Ale to snad ani není Francie, to je kosmopolitní město. S jedním Francouzem jsem se kdysi bavil na rakouských Krimmelských vodopádech. Pochopitelně anglicky.
Věra Ježková
Děkuji vám. Nejsem frankofil, nelíbí se mi francouzština ani francouzský temperament. Do Francie bych nejela, protože se tam mluví francouzsky. Marto, pobavila jste mě. :-)
Zuzana Pivcová
Ve Francii jsem byla pouze zcela na kraji Alsaska za hranicemi se SRN, takže to není pravá Francie. Národ mi něčím nesedí. Ne svým bonvivánstvím, ale spíš jsem ovlivněná válečnou dokumentací z vojenského archivu, kde jsem roky pracovala. Měli vybudovanou Maginotovu linii, a přitom velmi rychle kapitulovali, zatímco se naše nově vytvořená zahraniční armáda ještě za ně bila na Seině a Loiře. Bylo tam hodně kolaborace. Ale dost o tom. Vzpomínám na starou paní, Francouzku, v Č. Budějovicích, která nesnesla "počeštění" některých francouzských názvů. Vyšilovala, když jsem řekla Štrasburk, že to je (píšu foneticky) Strasbúr, nebo drzost říkat Eifelovka, to je La Tour Effel nebo jak. To jsem se vždy smála.
Dana Puchalská
Ano Věro. Francouzi jsou kapitola sama pro sebe. A promluvit jinou řečí je pro ně vyloženě za trest.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.