O xenofobii s úsměvem VII: Francouzi

10. 4. 2020

Hodnocení:

(5.2 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jitka Hašková 10.4.2020 15:28

Pravdivé, ale už začínají Francouzi brát, i když někdo neumí francouzsky a mluví na ně anglicky, hlavně v obchodě, chtějí prodávat, tak se přizpůsobí, alespoň mám tuto zkušenost z Paříže.

Naděžda Špásová 10.4.2020 14:41

Ve Francii jsem byla dvakrát. Moc jsem s obyvateli nepřišla do styku, ale myslím, že povahově mi opravdu nevyhovují. Snoby nemám ráda a hlavně mi vadí, že kvůli každé kravině stávkují, jsou zkrátka líní, ale země je krásná.

Zdenka Soukupová 10.4.2020 14:09

Moc Francouzů jsem v životě nepotkala, ale ti, s nimiž jsem se setkala (kromě služebních záležitostí) mě štvali tím, že se nechtěli bavit jinak, než francouzsky (já francouzsky neumím). A to ani tehdy, když jinou řeč uměli.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá