Foto: autorka

Fotoreportáž - Husův vrch a hlaváček jarní

10. 4. 2020

Husův vrch se nachází u obce Hostomice nad Bílinou. Na tomto chráněném kopci vykvétá každoročně zlatavá nádhera hlaváčku jarního. Toto krásné místo určitě stojí za to navštívit. Pro ty, kteří se do této lokality nemohou vydat, nabízím fotoreportáž.

Můj příběh

Autor: Soňa Prachfeldová

Hodnocení:

(5.1 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Soňa Prachfeldová 12.4.2020 12:37

Děkuji přátelé, ať žije příroda a my v ní a s ní !

Jan Zelenka 12.4.2020 11:08

Hlaváček jarní jsme obdivoval pokaždé, když jsme s otcem lezli na třebenický Košťálov. Býval chráněnou rostlinou. Nevím, jak je tomu dnes. Moc pěkná fotogalerie, Soňo!

Naděžda Špásová 11.4.2020 13:21

Soni, to je krásná příroda, Hostomice mi něco říkají, ale zaboha si nevzpomenu co. Už jsem tam určitě byla. Fotky jsou super. :-)

Jana Šenbergerová 10.4.2020 23:57

Díky, Soňo, miluji místa, na kterých ve velkém kvete jeden nebo více druhů rostlin. Např. sněženková, bledulová, sasanková, fialková, konvalinková, s medvědím česnekem, narcisy, orchidejemi, koniklecem, a teď dokonce i hlaváčkové.

Eva Mužíková 10.4.2020 23:14

Ráda jsem se s Tebou toulala, to focení proti slunci je pro Tebe tipické. Umíš.

Soňa Prachfeldová 10.4.2020 21:47

Děkuji, moc ráda se s vámi o tu krásu alespoň takhle podělím

Irena Mertová 10.4.2020 18:44

Krásné fotky, díky za procházku :-)

Věra Ježková 10.4.2020 18:23

Soňo, děkuju. :-)

Jitka Hašková 10.4.2020 15:31

Děkuji za krásnou procházku v přírodě, alespoň na fotkách, když nemohu nikam daleko.

Alena Tollarová 10.4.2020 15:13

Tam jich je ... krása! Já už bych někam jela, až bych plakala. Na Oblík, Číčov ... U nás je hlaváčková stráň hned ve vedlejší vesnici, v Klenči. Rozsahem není velká, ale taky je to pěkné podívání.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá