První láska. Ani v penzi se na ni nezapomíná

Zásadně nehledejte své první lásky! :) Když jsem chodil asi do 4. třídy, tak jsem byl s mladší sestrou a maminkou v parku a maminka se tam začala bavit s jednou paní, která tam byla s holčičkou v kočárku a pak s další, která byla stejně stará jako já. Ta cizí paní se do mne zakoukala, a začala mě neustále chválit, jaká mám krásná hnědá kukadla a k tomu blonďaté vlásky a jak jsem na blonďáka pěkně opálený. Jo – ženy, když jdou za svým cílem, tak toho většinou dosáhnou a nějakým zázrakem ta její holčička, jasně že ideál pro mne z hlediska genetického výběru, tmavovláska, ale hlavně stále se také až nepřirozeně smějící, přestoupila z C do D - do naší třídy. :) :) :)Seděli jsme spolu v lavici celé pololetí, pak nás rozsadili, protože jsme si spolu nepřetržitě povídali a podepsalo se to na zhoršeném prospěchu. Ona byla z Jugoslávie, stejně jako její táta a tak to učitelé zpočátku tolerovali, chtěli aby se co nejdříve naučila jazyk. To ale pod mým vedením za půl roku zvládla a já jsem se směl za odměnu blízka koukat do těch nádherných tmavých očí a občas ji jen zlehounka zatahat za ten její dlouhý hustý opravdu úplně černý cop. Pak prý odjela zpátky do Jugoslávie, to mi řekla moje maminka, když po dalších prázdninách do školy nenastoupila. Já se z místa odstěhoval do jiné Prahy a postupně na ni zapomněl. Když jsem si koupil nové kolo, tak jsem si ale udělal výlet do bývalého bydliště a náhodou potkal v té naší čtvrti tu její matku, přibrzdil jsem a povídám, přijela s vámi i Radovana? Ona se zastavila, tak jsem také zastavil a pak se mi snad na chvíli zastavilo i srdce, s pláčem mi řekla, že je Radovana už rok po smrti, že havarovala společně s otcem a prosila mi, abych k nim šel na oběd, že si spolu na ni zavzpomínáme. Nemohl jsem, třásl jsem se po celém těle, bylo mi hrozně smutno a jen stěží jsem to došlapal domů. Celá léta jsem si na ni vždy vzpomněl se začátkem školního roku, kdy jsem ji já v dětském věku viděl poprvé tak naparáděnou a kdy jsme se vedli ze školy za ruce, i když se nám vrstevníci posmívali, a bylo nám spolu tak krásně, protože jsme byli oba tak upovídaní a stále jsme byli oba plní plánů do života, co budeme dělat. Léta utíkala a já si na ni vzpomněl zase, když jsem vedl už svého prvního syna do první třídy. Jednoho dne se mi udělala nepěkná vyrážka v obličeji po holení a já v čekárně na kožním koukám zamračeně zpod obočí na druhou stranu a tam seděla ona – Radovana, ve skutečnosti tedy Marie, ale asi taková jak by vypadala ve 20 letech, vysoká a sebevědomá a všechno přesně v normách pro mis a měla i ten krásný a opravdu černý cop. Během první sekundy jsem se do ní zamiloval, ač šťastně ženatý, už pětačtyřicetiletý s velmi hezkou a i jinak skvělou ženou a s dvěma dětmi. Šli jsme spolu na šlehačkový pohár a pak jsme spolu randili několik měsíců bez větších důvěrností, jen jsme si povídali a povídali o všem možném. I na tu Radovanu přišla řeč a ona byla evidentně ráda, že ji pro moje potěšení mohla alespoň takto na chvilku suplovat. Jednoho dne mi řekla, že toho raději necháme, že nechce, aby má žena dopadla stejně jako její matka, když ji otec vyměnil za daleko mladší ženu. Slib jsme dodrželi, ale stýskalo se mi jak po ní, tak se i bez mučení přiznávám, po těch závistivých pohledech ostatních mužů, když jsem si ji vedl. Nikdo nevěděl, že jsme spolu nic intimního neměli, nikdo by nám to stejně nevěřil, dokonce i ty pusy byly jen na tvář při loučení. Stále jsem měl pocit výčitek, že ubližuji své bezvadné ženě. A když jsme byli spolu někde na jídle, tak nechtěla, abych za ni i něco zaplatil. A tak nevím, byla to nevěra, nebo to bylo jen přátelství? Může někdo v podobné situaci udržet na uzdě hormony, aby přátelství se neproměnilo v lásku, jak to tvrdila ta Marie (Radovana)???:)

Ano,na první lásku se nezapomíná.My jsme měli to štěstí,že jsme se zkontaktovali po neuvěřitelných padesáti letech.Už skoro tři roky se párkrát ročně scházíme, nehodláme v tom přestat.Rodinám neubližujeme,svých pár dní si vychutnáme až do dna a jsme vděční,že to tak je.A milujeme se pořád.A ty fotky,co jsme si dali jako čtrnáctiletí,tak ty opatrujeme oba také.

Na první lásku se nedá zapomenout. Potkala jsem svého prvního chlapce čirou náhodou asi před 10 lety. Pozdravili jsme se, popovídali a vypadalo to tak, jako kdybychom se nikdy nerozšli. Ale od té doby jsme se už nikdy neviděli.

Já jsem po své první lásce začala pátrat s nástupem facebooku. Jméno mi naskočilo, bydliště i podoba tam byla. Jen odvaha napsat chyběla....

Na první lásku se nedá zapomenout. Když jsme se rozešli, co já se naplakala, nic mně nebavilo a měla jsem různé myšlenky. Poznali jsme se na vesnickém plese a dodnes na to vzpomínám. Bohužel vloni má první láska zemřela, ale co mně těší, že s jeho maminkou jsme stále v kontaktu a od ní vím, jak šel život mé první lásky dál. Bohužel i ona se naplakala neboť její snacha ji neměla ráda a její syn k ní jezdil velmi málo. Za to my si padli do oka a jsme ve stálém kontaktu. Když zemřel, tak mně jeho maminka prozradila, že celé roky měl moji fotku ve své peněžence. Já ji sice v peněžence nemám, ale také fotku mám stále uschovanou v krabičce.

Podnětný článek mě přiměl zavzpomínat. Na rozdíl Od těch, kteří přemýšlejí ,jaký by se svou první láskou měli život, já si ji vzala. Potkali jsme se na chodbě střední školy v prvním ročníku,podívali se na sebe a proběhl mezi námi jakysi blesk jako ve filmu s Louisem Funesem.Naštěstí to dopadlo dobře, vystudovali jsme a po pětiletém vztahu se vzali a máme dva syny, snachy a čtyři vnoučata. Náš život nás bavil, rádi cestujeme a i když nebylo vše vždy jednoduché, jsme spolu rádi. Před třemi lety jsem se o svou lásku moc bála, ale přežil to a jestli se nezabijeme v karantene a neskolí nás koronavirus, budeme spolu na podzim padesát let...

"První láska to je všechno, ty ostatní nejsou nic, proto musí každý hledět, by těch prvních bylo víc." To, co je skutečná láska, jsem poznala v padesáti letech a jsme spolu už dvaadvacátý rok.

Taky moc ráda vzpomínám. Bylo mi patnáct, tedy ani dítě, ani žena; jemu bylo jedenadvacet. Nechtěla jsem vidět, že jsem jen další v řadě, byl to totiž moc pohledný kluk, dívek měl hodně a občas si rád přihnul, občas se i popral. Naštěstí to dobře dopadlo (pro mě), našel si jinou. Ale celý život jsme se občas vídali, byli jsme totiž ze stejné vesnice.

Nezapomíná. Viz https://www.i60.cz/clanek/detail/21164/prvni-lasce

Na moji první lásku nikdy nezapomenu, rozešli jsme se jako na oko, naší měli strach abych dostudovala , Tehdy mi ho přebrala holka o třídu výš. A vzali se Zemřel velmi mladý tragicky. Omlouvám se za *****