Starší lidé se často stydí požádat o pomoc a mladým mnohdy nedochází, že ji opravdu potřebují

Jsem ráda, když mi někdo pomůže, také tak činím.

Je to tak, pomáhat potřebným je správné. Pokud mohu pomoci s něčím třeba sousedce, mám z toho dobrý pocit já i ona. A to samé určitě cítí i mladí, když pomáhají svým rodičům a prarodičům. Potřebují k tomu jen rozum a dobré vychování.

Mně doma učili že pomáhat starším je samozřejmost. Do teď se to snažím dodržovat. Občas se mi ale stalo, že mně nějaká starší a opravdu nepříjemná žena, vynadala. Ale to bylo v metru a měla jsem z toho podivný pocit a řekla jsem si :dost. Ale u nás v domě je pár starších lidí a ti se nikdy mojí pomoci nezříkají.

Myslím, že pomoct ženě s těžkou taškou by mělo být normální ať je té ženě 17 nebo 70.

S článkem velmi souhlasím, i když vlastní vnuky nemám. Možná, že mladá generace není tak špatná, jak se někdy soudí, jen jim mnohé z toho, jak by se mohli k starším lidem postavit, nedojde. Vím, že mnozí namítnou, že dřív to bylo samozřejmé, ale také je fakt, že lidé žili víc rodinným způsobem, který je spojoval a mladí se učili od starších "za pochodu", tedy příkladem. Ono není příjemné být pojata jako nemohoucí stařenka, kdo z nás by to chtěl, ale na druhou stranu, když mi někdo pomůže (třeba mi cizí mladík vynesl kufr na pevných schodech od metra k zastávce MHD a já mu moc poděkovala), tak je to myslím milé pro obě strany.