Kulturní a společenský život ustrnul, svět se zastavil. Lidé jsou v dobrovolné či nucené izolaci, letecké nebe dramaticky prořídlo, mnoho turistických destinací osiřelo. Zmlkla divadla, oslepla plátna kin, utichly restaurace…
Navíc se objevila jedna veliká otázka. Jsme pár dní před možná nejvýznamnějšími církevními oslavami, Velikonocemi. Jak se nastalá skutečnost projeví při zavedených vzorcích oslav, jak široké mantinely pro ně dnes zbývají? Toť otázka. Svatopetrské náměstí před Apoštolským palácem ve Vatikánu se nejspíš nezaplní. V kostelích patrně odpadnou společné mše, o Velikonočním pondělí k vám tentokrát koledníci asi nezavítají.
Existují však způsoby, kterak může každý uctít tyto dny v soukromí některými z nepsaných úzů velikonočních. K nim patří konzumace pečiva o svátcích nezbytného, zvláště pak beránka. Ten bude jistě k mání v prodejnách. Ovšem doma pečený z třeného či piškotového těsta bude chutnat dvakrát.
Z historie přežívají i jeho bohatší varianty, kdy se do základu přidávají rozinky či kousky sušeného ovoce. Mělo to jednak zlepšit chuť těsta, také se však tím ukazovalo, jak ekonomicky silná je ta která rodina. Když už je řeč o chuti, namočíte-li rozinky na nějaký čas do tuzemáku, mizí beránek ze stolu před očima. Stejně, jako ten, oděný do čokoládového roucha. U něho však má sladký hnědý kabátek i další úlohu. Čokoláda brání vysychání, těsto neztrácí tak rychle svěžest a zůstává déle kypré.
Jiným velikonočním pečivem je mazanec. Připravován z kynutého těsta jako vánočka, je její jakousi neupletenou velikonoční variantou. Od prostých ze základního těsta, až k náplni mandlí či rozinek – nebo obojího. Pro vnější efekt, který však má do lahodnosti mazance také co mluvit, se zdobí půlenými mandlovými jádry i na povrchu.
Mazance však nemusely nutně být jen sladké. Čeněk Zíbrt, hovoře o receptech z knihy Severina Mladšího, vytištěné byla 1535, radí: „ … a potom vezmi šafránu a hřebíčkuov a okořenž, potom sejr strouhaný, vliž tam ta vejce, zmíšej, a ihned klaď v těsto mazání, ať to těsto bude prvé hotové ihned za tepla vsaď do pece.“ Textu sice valně nerozumím, jen tuším, že moc sladké to nebylo.
Ke Škaredé středě se váže trhanec. Nevyhlíží nijak vábně, stejně jako ten den není zrovna ke slávě.
Pak jsou tu jidáše, kynuté těsto, mléko a med, tvarem šroubovice, coby symbol provazu oběšencova.
Možná vám tedy chvilka posezení u rodinného stolu s některou z uvedených dobrot pomůže alespoň na krátkou chvíli se svátečně naladit, ukonejšit mysl a snáze překonat nelehkou realitu současného života s pandemií.
Až důsledky hrůzné nákazy pominou, svět bude jistě jiný. Ale jaro a s ním i oslava vzkříšení nového života, Velikonoce se všemi jejich rituály, ty přijdou vždy!
S využitím knihy Čeňka Zíbrta „Staročeské umění kuchařské“, Nakladatelství Dauphin 2012 (podle původního vydání z roku 1927)
Milan Ballík