Jste spokojená s novelou zákona na ochranu zvířat proti týrání, kterou v nedávné době přijal Parlament ČR?
Po pravdě, nepatřím k těm, kdo dychtivě upínají zraky k novým a novým zákazům, příkazům, regulacím apod. Zákon prostě nikdy nevyřeší všechny problémy. I ten stávající umožňoval trestat týrání nepodmíněně, tedy vězením, ale bohužel soudci tuto možnost využívali jen zřídka. Tak snad teď aspoň začnou i soudci být přísnější a ukládat tvrdší tresty - díky tomu, že se o tom víc mluví. A jinak, celé to divadlo kolem toho zákona mi přišlo trapné. Zejména poslanci ANO, kteří v prosinci hlasovali proti zpřísnění, najednou na příkaz svého nejvyššího honem rychle byli pro. Jen proto, že jejich vůdce potřeboval zakrýt své průšvihy a odklonit pozornost davů. Škoda, že mu na to široká veřejnost pořád tak skáče.
A co je podle Vašeho názoru v nové legislativě na ochranu zvířat špatně? V čem poslanci nejvíce pochybili?
Samozřejmě, že zpřísnění trestů jako takové je pozitivní věc. Já jen říkám, že nepodmíněné tresty zde byly už předtím, ale soudy je neudělovaly. Tak snad konečně začnou – díky vyšším trestům, i díky tomu, že se o tématu víc nahlas mluví. Nelíbí se mi ale ten politický kalkul, s kterým to celé vzniklo. Jak hlasovala nejsilnější strana jsem už popsala – nejdřív proti, pak urychleně pro, jen proto, že jejich předseda potřeboval vylepšit svůj mediální obraz a přes téma, jako je utrpení zvířat či dětí, se to dá udělat docela rychle a snadno.
Jinak pokud jde o pasáže týkající se množíren, tam je spousta nesmyslů, napříkald povinné čipování – chybí povinnost registrovat. Takový čip je vám úplně k ničemu, když ho nezaregistrujete! Nebo třeba určitý počet fen, od kterého se „chov“ musí ohlašovat. Nikoho např. nenapadlo, že když jsou ty feny kastrované, což je případ lidí, co si berou k sobě zrovna třeba týrané fenky z množek a útulků na dožití, je jejich nahlašování zcela zbytečné, protože se nemohou množit. Nebo, že množitel ty početně „přebývající“ prostě nahlásí na jiného člena rodiny - opět je to ustanovení v praxi úplně k ničemu.
Bohužel je vidět, že je to šité horkou jehlou, bez konzultací s odborníky, anebo, lépe řečeno, sice to s nimi konzultováno i bylo, ale jejich jistě dobré rady nebyly vyslyšeny. A tak je to u nás bohužel se vším.
Co je podle Vašeho názoru příčinou rozmachu množíren zvířat u nás?
Podle mě mnozí lidi chtějí všechno teď hned, ale nechtějí/nemohou za to dát moc peněz. Nutně musejí mít módní plemeno psa nebo kočky, ale je jim líto za štěně či kotě dát třeba 15 tisíc korun a víc. Tak si koupí napodobeninu, tedy „zaručeně čistokrevné“ štěně či kotě bez průkazu původu za pár korun. Protože přece nepotřebují papír, aby ho měli rádi. Jenže právě ten „papír“ jim dokládá, že si koupili to skutečné plemeno! Jinak si pořizují křížence, ať už jim prodejce vykládá jakoukoliv pohádku. Ale pozor, průkaz původu není záruka zdraví či čehokoliv podobného. Je to doklad totožnosti, něco jako rodný list. Jen z něj se doopravdy dozvíte, kdo je váš otec, matka, dědové, babičky. A to samé je průkaz původu u zvířete. Najdete v něm předky a snadno si můžete zjistit jejich zdraví, dědičné choroby atd.
Zajímavé je, že titíž lidé, co tolik škudlí při koupi zvířete, klidně vyhodí 10 tisíc a víc za pitomý mobil! Přitom ten pak za dva, tři roky vymění za nový, za který zase ochotně vyklopí 10 tisíc, jenže čtyřnohý parťák s nimi může žít klidně 5 a více let! Nechápu takové lidi. Je to stejné, jako kdybyste chtěli koupit nejnovější mercedes za cenu ojetého trabanta. Tady ví každý, že je to nesmysl. Ale u zvířat to někteří nechápou? Pokud jim nezáleží na konkrétním plemeni, ať zajdou do útulku, tam je nabídka přepestrá.
Kde si lidé mají vybrat svého domácího mazlíčka a na co si mají při výběru dát hlavně pozor?
To je téma tak na knihu. Chtějí-li pořídit štěně nebo kotě konkrétního plemene, pak jedině s průkazem původu a z dobrého chovu. Ono totiž ani samotný průkaz původu neznamená, že je chovná stanice kvalitní, na to fakt pozor. V dnešní době je díky internetu velmi snadné sehnat si reference a zkušenosti týkající se kohokoliv. Takže zeptat se, poradit se, zjišťovat si. Když kupujete už zmíněný mobil, také se zajímáte o modely, co který umí. Uplatněte stejný postup i při pořízení živého kamaráda a člena rodiny.
Vždy je dobré dbát na to, aby byl chov testován na genetické choroby, důležitý je i přístup chovatele, měl by vám ochotně ukázat veškeré dokumenty, po dohodě umožnit i opakovanou návštěvu feny či kočky s mláďaty, umět vám poradit a poskytnout i následný chovatelský servis. Měli byste bez problému mít možnost vidět matku mláďat a prostředí, v němž vyrůstají.
Zdůrazňuji zásadní věc: průkaz původu vám sám o sobě zdraví zvířete rozhodně nezaručí, ale přinejmenším skýtá jeho větší pravděpodobnost než u „chovu“, o kterém nevíte zhola nic, krom laciné ceny za zvíře.
Chce-li vám prodejce kotě nebo štěně předat v rychlosti někde na pumpě nebo parkovišti, okamžitě ukončete svůj zájem a hledejte dál. To je totiž jasné znamení, že s tímto chovem není něco v pořádku. Stejně jak výmluvy, že průkaz původu nemá, protože je osmý z vrhu, má nestandardní barvu a podobné nesmysly. U skutečného papírového chovu dostane průkaz původu každé štěně či kotě, i kdyby mělo 8 hlav, tři nohy a zelenou barvu. Jen pak takové zvíře, neodpovídající standardu plemen, dostane do PP poznámku „nevhodný do chovu“. Peníze, které nevhodnou koupí zdánlivě „ušetříte“, pak necháte v lepším případě u veterináře. Anebo také můžete záhy pochovávat mrtvého mazlíčka.
Češi patří v Evropě k národům, které chovají nejvíce psů a koček. Co je podle Vás toho příčinou?
To netuším, nejsem sociolog. Prostě máme zvířata rádi. Ne každý se k nim ale dobře chová, na tom ještě rozhodně máme co zlepšovat!
Co Vás přivedlo na myšlenku založit časopis pro fanoušky psů a koček?
Psy a kočky miluju od dětství, moje maminka pořád někde zachraňovala kočky v nouzi, vykrmila je, a buď jsme si je nechali, nebo si je vzal někdo z rodiny či známých. Psa mi naši bohužel nedovolili, zřejmě nevěřili, že bych se mohla doopravdy zodpovědně postarat. Tak jsem aspoň chodila po psích výstavách, fotila tam na stařičký aparát a černobílý film, a pak jsem z toho doma vyráběla cosi jako „reportáže“, psala jsem si to do speciálního sešitu a lepila k tomu ty fotky. Vlastně jsem už tenkrát, někdy ve svých 10 letech „vydávala“ svůj první časopis. Vydávání časopisu HAF & MŇAU mě pořád moc baví. Jsme rádi, že má úspěch a čtenáři nám neustále přibývají. A věřím, že ustojíme i současnou nelehkou dobu. Protože čím víc spokojených čtenářů, tím víc můžeme pomáhat.
Ano, víme o vás, že HAF & MŇAU hodně pomáhá zvířatům v nouzi. Jak konkrétně?
Jednak přímo přispíváme na konkrétní pomoc zvířatům v nouzi, posíláme krmení a jiné potřeby do útulků, občas tam i přímo jezdíme, pořádáme akce na jejich podporu, dáváme jim prostor k prezentaci u nás, samozřejmě zcela bezplatně, a pomáháme zviditelnit jejich zvířata k umístění atd. Jsem hrdá na to, že ze všech zvířecích časopisů u nás pomáháme zdaleka nejvíc. Naši čtenáři to o nás vědí a oceňují to, stejně jako naši milí partneři, kteří nám s tím pomáhají.
Provozujete také útulek pro chlupaté mazlíčky. Jaké největší překážky musíte překonávat?
Provozuji vlastní spolek už od r. 2004), a jak se říká o té „kovářovic kobyle, co chodí bosa, tak samozřejmě můj vlastní spolek se v mém vlastním časopise poprvé ocitl až někdy loni - vycházíme od r. 2012. Ovšem mně to tak přijde v pořádku, vidím celé zástupy jiných, co tu pomoc od veřejnosti potřebují ještě mnohem víc než my. My už si vždy nějak poradíme.
Všem čtenářům i60.cz přeji hodně zdraví a ať to brzo všechno zdárně překonáme!
