Vařit tak akorát. Umění, které ovládá málokdo

Kdyz varim v nedeli tak mame i na pondelni obed, utery a ve stredu varim jednodenni obedy, ale ve ctvrtek varim i na patek, to doladuji jidelnicek a pecu, sobota je kapitola sama pro sebe zvu deti a vnoucata na obed, nedeli chteji travit ve svem bydlisti, vyhnout se preplnene dalnici a hlavne se nachystat na novy tyden.

Když byly doma ještě děti, vařila jsem samozřejmě podle toho. Pak se osamostatnily a mě dlouho trvalo, než jsem se naučila uvařit méně jídla. Dnes vařím v týdnu jen něco rychlého bez masa, o víkendech klasiku s masem a občas mi ta klasika zbyde i na další den. Vyhovuje mi to tak.

Každá kuchařka se asi přizpůsobí zvyklostem v rodině. Já moc ráda vařím, ale nesmí mi to trvat celý den. Kdybych vařila jen pro sebe, asi bych měla o pár kilo méně. Ve skutečnosti vařím pro dva, více porcí dělám jen v případě guláše, roštěné, španěláků apod. Nehledím na to, že spotřebuji více energie. Zdravější jídla jsou lepší čerstvá. Teď, když jsem v důchodu, mě příprava jídla těší, mělo by to být potěšení pro oči i žaludek. ☺

Vařím ráda, ale právě v posledních týdnech, kdy pracuji doma a pracovní doba mi končí ve 12, na to mám málo času. Tak vymýšlí a vařím jídla, která stihnu za půl hodiny mé práce ( nepočítám dobu, kdy se něco samo peče v troubě nebo bublá na sporáku). A docela to jde. Když máme chuť na něco pracnějšího, předvařím si večer nebo to nechám na víkend. A klidně si to dáme i druhý den. Vždyť dneska řada těch co pracují si stejně nosí jídlo z domu v krabičce. V restauraci se nenají.

To bych musela být právě já umělkyně! Vařím tak málo, že to sním hned. Ne, to je jen žert!

Mám to trochu jinak a vařím pro 6 - 10 lidí. Například koupím 1.5-2 kg hovězího vrchního šálu (když je zrovna pěkný v nabídce) a dělám svíčkovou. Všechnu zeleninu propasíruji přes síto (zásadně nemixuji), promíchám s vývarem, ve kterém se maso dusilo a rozdělím do pěti - sedmi vaniček od tyčinek (surové, nezahuštěné), zchladlé maso rozkrájím na plátky, po dvou ponořím do směsi a dám zmrazit. Pak už jen dám do kastrolku rozpustit, zahustím, dochutím a pokud mám v mrazáku i knedlíky, oběd pro dva je co by dup. Takto to dělám s celou řadou jídel. Je to pro mě velká úspora času i energie, i té elektrické :-)

Ano, nevařit do "foroty". My doma vaříme tak akorát pro dva. A když je něčeho víc, tak se i podělíme s naší sousedkou, která je sama. Manžel je šéfkuchař, umí vykouzlit dobrotu z čehokoliv. Nikdy jsme žádné zbytky nevyhazovali, nejsme na to zvyklí.

Protože jsem sama, nevyplatí se mi vařit každý den. A taky se mi nechce stát pořád u plotny. Toho jsem si užila dost, když nás bylo víc. Takže vařím na několik dní dopředu. A když už nemám chuť na to stejné, dám ho sklenice, a na pár min. do mikrovlnky. V lednici takové zavařené jídlo vydrží i měsíc. A maso vařené, dušené, pečené do mražáku.

Tentokrát výjimečně souhlasím s odborníky na výživu. Snažím se vařit tak akorát, aby nebyly zbytky, nebo záměrně na více dnů, ale pokaždé udělám ze stejného základu jiné jídlo. Jsou ovšem i taková jídla, která mohu klidně jíst i tři dny ve stejné úpravě. Např. brynzové halušky, a moji "svíčkovou". Kdyby šlo jen o mě, byla bych vitariánka, nic bych nevařila. :-)