Ať Velikonoce nejsou smutné

Není to tak tragické. Velikonoce budou církevním svátkem a svátkem jara a nového života tak, jako každý rok. Jen se lidé nebudou tolik navštěvovat. Rodina se navštíví a svátky oslaví po svém. Letos jsem nedala klíčit obilí, nějak jsem na to zapomněla, při šití roušek, tak dám vyklíčit řeřichu. Vajíčka uvařím, nabarvím, ozdobím, přece mužské členy své rodiny nemohu zklamat. Mazanec a jídáše upeču. Na velikonoční pondělí připravím chlebíčky a jednohubky tak, jako každý rok. Co asi tak měli dělat naše rodiče, když vánoce i velikonoce mohli slavit v období 2. světové války? Anebo na jaře 1945, kdy probíhalo osvobozování? Žádná tragédie. No, a co se mazanců týká, v pátek měli u nás v obchodě droždí. Co stačí člověku ke štěstí!

S přomemutím Velikonoc na mne padnul na malou chvilku smutek, protože jsou mým NEJ svátkem. Ale řekla jsem si, že už jsem toho vydržela víc, vždyť jde jen o několik týdnů či měsíců. Příspěvek Moniky Pokorné mi vzpamatoval. Díky, Moniko ☺

Já ozdobím větve kraslicemi co mám od přátel a bude to hezké. Měla jsem ráda kraslice od maléreček na trzích. Letos to bude všechno jinak.

Tak jo. Jdu pověsit aspoň ten věneček a dál se uvidí....

Naše vnoučátka se těší na pomlázku a jsou smutná z toho že nebudou moci po pomlázce chodit, tak jsme vymysleli, že budou velikonoce u nás probíhat jinak než každý rok, prostě dětem poschováváme vajíčka po domě a po zahradě a budou je mít jako dobrodružnou hru. Vyzdobená okna a sváteční stůl samozřejmě nebude chybět. Díky za inspiraci.

Věrko, nejsi ty moje utajené dvojče? Na letošních Velikonocích mi bude chybět jen velikonoční výstavka výrobků a dobrot zdejšího klubu žen.

Fotky jsou kouzelné, ale pro mne není třeba.